RECENZE: OVERLORD Fellowship of Evil
.jpg)
Občas vyjde dobrý titul, někdy průměrný a jednou za čas špatný. A pak se taky někdy stane, že jsou asi nějaký erekce na Slunci, nebo kartářce upadla věštecká koule na nohu. Nebo prostě někdo dostal tak blbý nápad, ale má přitom takovou tunu peněz, že mu to nikdo neřekne. Co myslíte, do jaké třídy jsem asi zařadil Fellowship of Evil?
Sérii Overlord jsem nikdy nebral jako vrchol hráčského blaha. Sice se pod scénářem podepsala Rhianna Pratchett, ale to neznamená kvalitu. Pro lidi, kterým to příjmení něco říká, jo, jedná se o dceru nedávno zesnulého Terryho Pratchetta, pána Zeměplochy, majitele Ankh Morporku a nejlepšího kamaráda čaroděje Mrakoplaše. Rhianna v herním světě taky není žádným nováčkem a kromě Overlorda z roku 2007 se podepsala také pod scénáře třeba Mirrors Edge, Prince z Persie (toho z roku 2008, nevíte? No přece toho s tou rukavicí!) nebo třeba posledních dvou dílů Tomb Raideru.
Ale zpátky k sérii Overlord. V této akční adventuře Vládce všeho zla v lesklé zbroji, že by se za ni nemusel stydět ani v Modré ústřici, vedl bandu skřetů skrze až moc růžový svět a plenil vše, co postrádalo tmavý odstín černé. I když hratelnost místy pokulhávala zejména díky do boje až moc nadrženým skřetům, kteří se dali těžko ovládat, jednalo se o vcelku sympatický titul. A navíc jste konečně mohli být ti opravdu zlí a to se ve hře jen tak často nestává (za to v pravém světě až příliš často).
Druhý díl přišel v roce 2009 a představil Vládcova syna, který se poté, co vyrostl, ujmul armády věrných sám a dál plenil a raboval, až to dotáhl na šéfa celýho pekla. Hups. A pak se šest let nic nedělo. Popravdě většina z nás na Overlord zapomněla a jediné zmrtvýchvstání jsme mohli čekat třeba v mobilní verzi. Ale pak přišel ten blbej nápad. Na jaře tak byl zveřejněn tento trailer:
Nikdo v tu dobu zatím nečuchal moc velký průšvih. Čtyři hlavní postavy, se kterými je možno hrát v kooperaci? To zní jak dobrý nápad, jak posunout hratelnost dalším směrem. A přesunutí kamery zpoza zad Vládce do izometrického pohledu se mohlo brát jako krok, díky kterému se budeme lépe orientovat na mapě, kde běhají další tři armády.
Overlord: Fellowship of Evil tedy vyšel v říjnu. Za povšimnutí stojí, že se v názvu neobjevila číslovka 3. Ne, není to kvůli tomu, že by se vývojáři vyviklalo tlačítko z numerické klávesnice. Absence trojky nás už rovnou mohla přesvědčit o tom, že tohle nebude plnohodnotné pokračování.
Tedy popořádku. Opravdu si na začátku hry vyberete jednu ze čtyř hlavních postav. Na výběr je nekromantka Malady, elf Kryos, trpaslík Hacon a rytíř Inferno. Každý má trochu jiné vlastnosti boje, ale ve výsledku je to vlastně fuk. Zvolíte si tedy jednoho hrdinu, dostanete se na náhodně vygenerovanou mapu a společně se čtyřmi druhy skřetů ji musíte projít na druhou stranu.
.jpg)
Mapy jsou prošpikovány střídajícími se částmi, kde se respawnují nepřátelé, a místy s logickými puzzly. V obou předešlých dílech mohly právě puzzly za kouzelnou atmosféru a patří neodmyslitelně k sérii jako zatuchlý vzduch k tramvaji. I tady se jich tedy dočkáte, pokud máte natolik odvahy, abyste malé bludiště jak vystřižené z krabice od vloček nazvali puzzlem. Náročné puzzly tak spíš připomínají testy na svéprávnost.
Jeden urážlivý příklad za všechny: před vámi je krátké bludiště, kde stěny tvoří kopí. Když se kopí dotknete, umíráte. Na druhé straně bludiště šlápnete na spínač, který přestaví zdi bludiště, takže jím musít znovu projít a najít nový východ. Tohle mělo opravdu potrápit můj mozek? Jediné, co mi to v tu chvíli potrápilo, byly nervy a ovladač, protože kvůli demenci postavy, která se otočí zhruba vteřinu poté, co stisknete tlačítko, jsem zemřel třikrát, než jsem se skrze bludiště dostal.
A přitom by tu mohlo být takových možností! Vždyť u sebe povětšinu času máme čtyři druhy skřetů. A každý z nich má jiné vlastnosti. Hnědí jsou čistí bojovníci. Červení se nebojí ohně a navíc ve vyhrocené situaci vybuchují. Modří jsou jasní srabi, kteří se při boji drží opodál a snaží se hrdinu léčit. A zelení se teleportují nepřátelům za záda a pěkně po assassinsku jim vráží kudly mezi žebra.
.jpg)
Takhle na papíře to zní možná pěkně. A cítíte v tom ty možnosti? Třeba kdyby pro příkaz jednomu druhu skřetů sloužilo jedno tlačítko, napadá mě hned několik puzzlů, které by všechny byly mnohem složitější než to, co je ve hře teď. Místo toho je tu jediné tlačítko na příkaz, který odvoláte celou jednotku najednou.
Takže třeba s ohnivými se setkáte s tím nejtriviálnějším úkolem, když přijdete k ohnivé stěně, za kterou je páka. V tu chvíli je pomalu fyzicky nemožné sebrat všechnu svou mozkovou kapacitu a poslat ohnivého skřeta přes ohnivou zeď. Uff, u takových náročných puzzlů má člověk chvílemi opravdu potřebu volat NASA nebo ke kartářce Jolaně a ptát se těchto dvou studnicí nesmírné moudrosti na radu.
A to jsem se ještě nedostal k boji. Ten probíhá prostě tak, že se najednou kolem hrdiny respawne deset nepřátel a vám nezbývá nic jiného, než drtit dvě tlačítka pořád dokola. Skřeti se místo vzájemné kooperace rozutečou do všech stran a hanebně jeden po druhém zahynou. Zelení se ve většině případů ani nestihnou teleportovat, modří mizí po prvním úderu, červení raději hanebně spáchají harakiri a výbuchem vezmou sebou většinou jen jednoho nepřítele. Celá váha boje zůstává jen na hnědých skřetech a na vás. Počkat, vlastně jen na vás, protože hnědí většinou pochcípají taky velmi rychle.
A ze hry najednou dýchne její pravý charakter. Vždyť je to diablovka! A ještě k tomu špatná. Žádné rozsáhlé rpg prvky, žádné možnosti nových útoků a stovky vybavení s různými vlastnostmi. Prostě bezmozkové probíhání mapou a mlácení kolem sebe.
.jpg)
VERDIKT:
Úplně jiný žánr, jiní hlavní hrdinové a herní prostředí. Z Overlorda se stala triviální Diablovka. Chudák Rhianna Pratchett, protože k tak pitomé hře dělat scénář je pro ostudu. Navíc její styl lze poznat jen z typických skřetích hlášek. Zbytek je tuhá, nechutná omáčka se žmolkama špatné hratelnosti. Jestli má záviset třetí díl Overlorda na prodeji Fellowship of Evil, nikdy už temného pána neuvidíme.