Téma ženských a her bude na dlouho a asi i na víc dílů. Můžu se rozohňovat nad ženskými podřadnými rolemi ve hrách, až by mi feministky samým nadšením začaly posílat fotky svých rostlých knírů. Můžu nadávat na noobky streamerky, které mají obrovské publikum, protože mají tak velké výstřihy, že ani moderátoři twitche, kterým většinou vadí i zmínka o půlce varlete, je nechávají být a navíc na ně potajmu taky koukaj, když se manželka právě sprchuje. Taky bych se mohl strefovat do hostesek v hašašínském úboru, které svými umělými úsměvy prodávají na turnajích a veletrzích produkty, o...

V Zaklínači 3 mám nahráno dobrých 140 hodin. Beru ho jako jednu z nejlepších her, co jsem kdy měl to štěstí okusit. A přece jen je tu jeden neustále se opakující prvek, který nemá vůbec logiku. A není právě jediná maličkost něco, co může pokazit celý hráčský zážitek? Jo, právě u Zaklínače jsou to krádeže. Už se to vlastně řeší od prvního dílu a stejně se to objevilo i v závěru trilogie. Pro ty, co měli v životě takovou smůlu, že si tuhle polskou dávku herní nirvány nikdy nezkusili, vysvětlím. Ve hře jako v každém poctivém RPG můžete interagovat se světem. To znamená...

Pořád každý řeší, kolik má v dané hře fps (frames per second/snímků za vteřinu). Pro někoho je fps jak magická zkratka, která jim zaručí vstup do herní nirvány. Ale je to opravdu potřeba? Možná mě nějaký hardcore CS hráč bude za tenhle článek kamenovat anebo se nám bude ve zprávách dušovat, jak je céesko pod sto fps nehratelné, ale to je pro mě jako pro víkendového hráče stejně důležitá informace, jako že v šesti metrech hloubky můžu ve Vltavě vidět vrstvu odpadků (tedy můžu tomu věřit, ale v reálu je mi to vlastně buřt) Okey, zpátky do reálnýho světa. Oko prý zvládá vnímat nejméně 25 až 30...

Jednou k tomu muselo dojít. I já jako věčný nespokojenec a profesionální si stěžovatel na všechno od barvy ponožek po ten divný mrak na jinak modrém nebi, jsem dostal pifku na ostatní hejtry. Hejt (nechce se mi psát hate, foneticky mi tohle slovo přijde mnohem emočně vybarvenější) má být vyjádřením názoru. Člověk musí umně vzít ten problém, díky kterému mu jen při pomyšlení na něj naskakují opruzeniny na podivných místech, a pohrát si s jeho myšlenkou. Svou vlastní neprůstřelnou logikou tak kompletně zničí význam problému a odpálkuje všechny budoucí opruzovače, co by se snad...

Nikdy jsem nebyl fanda mutiplayeru. V mých hráčských počátcích za to mohl zejména “vysokorychlostní“ internet, který podle reklamy providera měl být nejrychlejším na Kladně. O rychlosti bych se s ním asi nepřel, protože mi v té době ještě ani nerostly chlupy na divných místech (jiní by mě označili za cucáka) a rozdíl mezi megabajty a megabity bych nedokázal popsat ani, kdyby mi někdo mířil zakňaktelem do rozkroku. Když už konečně přišla doba Call of Duty nebo Battlefield 2 a hraní přes Hamachi, zjistil jsem, že jsem nejen multiplayerová lama a skvělý terč pro všechny ostatní,...

Představte si hráčského neználka, co přijde do obchodu a sáhne po první hře podle obalu s pocitem, že tohle se synáčkovi musí líbit, protože meč toho chlapíka je delší než na hře, co kupoval minulý rok. Typická předvánoční klasika. Sice drsný obrázek může být jistou zárukou kvality, ale opravdu se podle toho dá orientovat? Nemluvě o tom, že délka meče podle psychologů má odrážet komplex délky svého přirození. To si ale nejspíš taťka hnedka neuvědomí. Když už není na obalu hora svalů s obří zbraní, musí tam být polonahá ženština. Alespoň mají feministky za co bojovat, i když i mě udivuje...

Nikdy jsem nepochopil, proč někdo píše na krabičky se hrama doporučené hardwarové požadavky. Minimální jsou jasný. Máš něco horšího, než je tady napsaný? Tak máš smolíka a za těch pět stovek radši vezmi svoji kopretinu do kina, nebo začni šetřit. Ale doporučené? Pokud budu mít přesně takovou mašinu, na nejvyšší detaily hru stejně spustím asi tak v rozlišení 640x480 (což je mimochodem rozlišení, ve kterém jsem hrál DOOM 3. To už je let…) a budu rád, když to tak nějak pojede. Doporučené požadavky tedy pro mě ztrácejí smysl. Koho sakra zajímá, na čem je hra hratelná na průměrné detaily,...

Titulek mluví za vše a stejně mi při každém jeho přečtení lezou slzy do očí. Proč normální obtížnost je tak těžká? A to jsem si chtěl nejdříve koupit Bloodborne a alespoň na jeden večer zakusit, jaké to je být hardcore hráčem. Podle mě bych to vydržel nejdéle 20 minut (tj. 20 smrtí), než bych odhodil ovladač a s paličkou na maso se vydal k nejbližším popelnicím, abych vyzkoušel, jestli opravdu jsou potkani tak sebejistý a krvelačný parchanti jako ve hře. Ale zpátky k Wiedzminovi a jeho Divokému honu. Jako někdo, kdo prošel minulé dva díly (několikrát) a přečetl pentalogii o...