Na většinu obyvatelstva v momentě, kdy se na kalendáři objeví 1. července, padne letní apatie vahou menší bowlingové koule. Odráží se to nejen na školou povinných, kteří po prvním týdnu agresivního zásahu do svých jater potažmo do regálů s alkoholem otupí a dál je už člověk uvidí maximálně na plavečáku s Radlerem v jedné a mobilem ve druhé ruce, zatímco se vedle nich bude lesknout krém s padesátkou úvé filtrem. A stejně tak to přes léto vypadá s herním průmyslem. Většina herních studií asi s prvním letním teplem rozhodla nahodit nouzový režim. Připadá mi to...

I když vždycky stavím hratelnost na první příčku mezi všechny ostatní herní aspekty, někdy se nemůžu vyvarovat toho, abych jen s nepochopením kroutil hlavou nad tím, co mi do toho hraje. Jestli si firma najme skladatele, který jim dodá plytké melodie bez špetky dramatičnosti a spádu, asi s tím nic moc v konečné fázi nemá co udělat (pokud ho nevyhodí už druhý den, když zjistí, že se jim poztrácely všechny sešívačky). S čim si naopak můžou hrát až do haleluja, je výběr písniček. Je to jednoduché: dostanou budget na licence, tak si ho tak nějak rozpočítají do daných žánrů a pak (a to je to, co...

Zatímco dřív fungovaly filmy jako vděčný námět pro hry, které vycházely i několik let po své předloze, v posledních deseti letech se stalo velkým hitem udělat korpulentní mediální akci. Podle toho, kolik se na nás sype béčkových her s copyrightem filmových studií, by se měl začít stydět každý film, který k sobě nemá herního bratříčka minimálně v podobě Androidí nebo iOSkové verze. Mobilní hry mají alespoň tu výhodu, že pokud se jedná opravdu o průser velikosti Rathova vinného sklípku, může být hra vydána zdarma, a pokud v ní nejsou mikrotransakce, slouží čistě...

Když do vyhledávače TyTrubko (YouTube) napíšu slovo walkthrough, vyskočí mi přesně 1,6 bambilionu výsledků. To je cifra, která by nás měla zarážet nejen svou nesmyslností, ale zároveň poukázat na to, jak jsou dnešní hráči líní zapojit svoje mozkové buňky. Přitom by někdy stačilo přemýšlet nad problémem jen o pár minut déle a výsledek je na světě. A pocit z něj? Nepopsatelný! Tedy od začátku. Walktrough (v překladu projít skrz) není druh demolition derby, ani dokument o odpaňování  hlemýžďů zahradních, ale záznam průchodu hrou od začátku do konce. Čili pokud se...

Kanadský studio Ubisoft má stejnou vlastnost jako javorovej sirup. Za hrozný prachy nabízí něco, co má být perfektní zážitek, ale nakonec si člověk přijde akorát ulepenej od sladký omáčky bez chuti a zápachu. Ale vždyť je to pravej javorovej sirup/další díl Assassina/Prince, tak co si sakra stěžujete?  No jo, první díl každý nový značky je něčím přelomový. To jim zas nebudu brát. Splinter Cell svým způsobem nastavil hranice stealth akcí, XIII ukázala, jak má vypadat cell-shade grafika, Rayman je jediná postavička s dekapitovanou hlavou a oddělenými končetinami, která nepatří do tématu...

Instalaci beru jako nutné zlo. Jo, někdo si užívá ten moment, kdy v pozadí hraje podmanivá hudba a na obrazovce se střídá dokola pět screenshotů, ale stejně tak existují jedinci, kteří jsou nadšení z toho, když dojedou k blikajícím závorám a mají tak jistotu, že za cenu zdržení uvidí jedoucí vlak. Pro mě je instalace jako sex s přítelkyní.. Něco, co člověk bere jako nutnou věc, na jejímž konci čeká skvostná odměna. Jo, myslím přesně ten moment, kdy už konečně jsou povinnosti splněné a můžu si jít něco zahrát.  Ještěže jsou pryč doby, kdy během instalace nešlo prakticky dělat nic jinýho,...