S některýma hrama je to jako s rumem. Zatímco většina je po vydání asi jak náš tuzemák, který se dá konzumovat víceméně okamžitě poté, co se nechá okoštovat potenciálnímu budoucímu slepci, jiné hry potřebují čas, aby dozrály. Poslední díl čtyřdílné trilogie (pokud počítáte prolog Arkham Origins, který ani nedělalo studio Rocksteady a na výsledku je to znát) měl totiž tolik potíží, že hned se prostě nedal hrát. Hru trápila spousta bugů, technická nedodělanost a špatná optimalizace a to všechno dohromady zejména na PC. Proto po vyzkoušení a zjištění, že se opravdu jedná o nehratelný kousek,...

Brát datadisk Srdce z kamene jen jako jednohubku, rozšíření na dva večery, 2 balení popcornu do mikrovlnky a petku Coca-Coly, je holý nesmysl. Příběhový doplněk už k tak nabobtnalému základu vás vyjde na příjemných deset éček (aktuální měnný kurz nechť si každý doplní sám) a za to nabízí dobrých patnáct hodin obsahu. Co se za prvním ze dvou Zaklínačských rozšíření skrývá, si řekneme v dnešní recenzi. Nechci spoilovat, ale snad i pomalejším jedincům nějak tak došlo, že když vychází přídavky na Zaklínače 3, nejspíš to taky znamená, že Geralt přežil masakr s Divokým honem....

Do téhle exkluzivky se mi dlouho nechtělo. Mohly za to dva důvody. Zaprvé jsem si hru vyzkoušel již v roce 2014 na akci Playstation Nation, kdy na mě udělala asi stejný dojem jako hárající fena na vykastrovaného pudla. Prostě to nebylo nic pro mě. Navíc šlo o verzi téměř tři čtvrtě roku před oficiálním vydáním a klesající framerate a zmatený pohyb postav po scéně to každou chvilku připomínal. Druhý důvod, proč jsem se Until Dawn vehementně vyhýbal, je prozaický. Jsem prostě srab. Rád se podívám na horror. Rád se leknu. Na druhou stranu to opravdu těžko rozdýchávám a do dneška mi klauni...

  Po všech stránkách vymazlené dvojce a se čtvrtým dílem již na pultech obchodů mi nezbývalo nic jiného, než se vrhnout na díl třetí a tím zakončit remasterovanou edici trilogie Uncharted pro PS4. Do hraní trojky jsem vstupoval s nemalým očekáváním asi jako buran do MHD, protože druhý díl nastavil pomyslnou laťku tak vysoko, že hrozila možným pádem díky čemukoliv, co se bude i jen o trochu lišit od zaběhnutých standardů.   Drakes Deception byl v době svého vydání na PS3 (2011) oslavován jako hit s neklesajícím rázem hratelnosti, krásnou grafikou, skvělým příběhem a obecně tahle hra...

Dvoudílnou sérii inFamous jsem nikdy nehrál. Mohl za to až prozaicky jednoduchý důvod – neměl jsem PS3. Zkoušel jsem velmi podobnou hru Prototype a po hodině naštvaně odhodil ovladač. Možná kvůli tomuhle nepříjemnému zážitku jsem zanevřel i na samotný inFamous, i když (přiznávám) nezaslouženě. Titul Second Son, který v roce 2014 vyšel exkluzivně pro Playstation 4, na sebe ale strhl takovou pozornost, že mi to nedalo a musel jsem si ho koupit. První věc, která mě po rozehrání uhodila do očí, byla grafika. Čert vem nějaký kecy, co si tam hlavní hrdina Delsin vyměňoval se svým starším...

Ano, Zaklínač vyšel již před rokem. Ano, jsem nýmand, že jsem ho dohrál až teď. Popravdě jsem v té hře podle statistik nechal dobrých 180 hodin života! To je přibližně stejně dlouhá doba, jako kdybyste zkusili kouknout na všech deset řad seriálu Přátelé a to dvakrát! Kam se proboha ty hodiny a hodiny poděly, když se dívám na konečně titulky a v hlavě mám jen pár okamžiků, které by dohromady nedaly ani hodinu herního času? Po dohrání jsem si popravdě nechal pár dní oddech, jinak bych psal jen v samých pozitivech, jak jsem byl z třetího dílu a hlavně jeho zdařilého konce ohromen. Je...

Když naposledy Rockstar vydali další předělávku GTA na mobilní platformy, vzpomněl jsem si jeden z prvních rymejků z jejich garáže a tím je Max Payne. Dva týdny zpátky se ukázalo, že tato geniální střílečka z roku 2001 míří i na XBOX ONE, a já si uvědomil, že je tu stále můj tablet, na kterém jsem ji nevyzkoušel. Jak se dá ale na dotykovém displeji hrát relativně náročná 3rd person střílečka, kde je potřeba přesné zaměřování? To se dočtete v dnešní recenzi. Představovat Maxe Paynea a jeho životní osudy je stejně zbytečné, jako Babišovi vykládat o tom, jak se daj vydělávat...

Protože na PS4 vyšel remaster trilogie Uncharted, minulý měsíc jste mohli číst recenzi na nablyštěný první díl. Jak jsem v ní již vysvětloval, přijde mi, jako nováčkovi ve světě Uncharted, nonsens, abych zrecenzoval všechny tři díly dohromady a proto… tadá. Dneska tu máme recenzi na druhý díl. Z jedničky jsem moc nadšený nebyl. Možná za to může věk originálu a čekal jsem tím pádem více, než v té době bylo možné, ale na druhou stranu v porovnání s Larou Croft (Tomb Raider: Legend) nabízel méně lineární zábavu pro masy. Druhému dílu tak nenastavil laťku moc vysoko...