Zaklínač 3: Srdce z kamene (DLC)

Brát datadisk Srdce z kamene jen jako jednohubku, rozšíření na dva večery, 2 balení popcornu do mikrovlnky a petku Coca-Coly, je holý nesmysl. Příběhový doplněk už k tak nabobtnalému základu vás vyjde na příjemných deset éček (aktuální měnný kurz nechť si každý doplní sám) a za to nabízí dobrých patnáct hodin obsahu. Co se za prvním ze dvou Zaklínačských rozšíření skrývá, si řekneme v dnešní recenzi.

Nechci spoilovat, ale snad i pomalejším jedincům nějak tak došlo, že když vychází přídavky na Zaklínače 3, nejspíš to taky znamená, že Geralt přežil masakr s Divokým honem. Aby se autoři nemuseli opírat o alternativní konce, Srdce z kamene je úplně mimo veškeré dění hlavního příběhu kromě znovusetkání s jednou postavou z úplně první hodinky hry.  

Hraní a nejlépe dohrání trojky se stejně nevyhnete. Datadisk je možné začít až s postavou na levelu 30+, což znamená buď příjemných 150 hodin hraní, nebo spustit datadisk s instantní postavou na daném levelu, což ale trochu ztrácí kouzlo vypiplaného charakteru. Osobně jsem začal na levelu 34 a nevím, jestli se obtížnost (hrál jsem na druhou ze čtyř možných) přizpůsobuje schopnostem postavy, každopádně jsem se popravdě občas zapotil.

Ale nejdříve trochu k ději. Geralt dostane zakázku od zrzka bez duše jménem Olgierd von Everec, aby zabil ropuchu ve stokách. Olgierd se nějak zapomene zmínit, že ta ropucha je zakletý princ, takže když mu Geralt rozpáře břicho, přiběhne princátkova garda a rovnou Geralta zatknou za skoro-královraždu. Najednou se na scéně objevuje záhadná postava Zrcadelníka, kterého jste potkali již v základní hře asi na dvě minuty dialogu, vypálí Geraltovi na spánek nepřehlédnutelný cejch, který se až moc nápadně podobá tetování Roberta Rosenberga, a zaklínače osvobodí. Jako protislužbu za znovunabytou svobodu chce, aby Geralt šel zpátky za Olgierdem a splnil mu další dvě přání. Aby to bylo ještě víc zamotané, ukáže se, že Olgierd nejenže vypadá jako David Beckham, ale navíc je nesmrtelný.

Dějově se naštěstí tvůrci nepouští to střetů s knižní předlohou, jako tomu bylo u základní hry, a dávají více prostoru své vlastní fantazii, což příjemně probarvuje celou hru. Vedlejší úkoly jsou opět zvládnuté na jedničku a svým nevtíravým pojetím jen umocňují příběh, který za nimi stojí. 

K hlavnímu příběhu připočítejte ještě několik vedlejších včetně zakázek, novou část mapy v severozápadním sektoru a další postavy na scéně, ze kterých je nejdůležitější zrzka Shani, léčitelka z Oxenfurtu, se kterou jste mohli obc… být v kontaktu už ve Wyzimě v prvním díle.

Nyní se konečně dostávám k soubojům. Nic nového v soubojovém systému nečekejte kromě jedné znatelné věci – zvýšení obtížnosti. Nejenže pomalu každý topivec má stejně level jako vy, navíc si připočtěte několik tuhých bossů, jejichž zdolání je na první život prostě až moc Bloodborne. Naštěstí to není až taková řehole a dají se po několika pokusech (nebo po jednom kouknutí na rady na youtube) zvládnout. Odměnou vám ale bude vlna satisfakce, protože během pětiminutového souboje se opravdu zapotíte (hráno na PS4).

Bohužel ruku v ruce s otevřeným světem bojovým systémem s mnoha možnostmi se táhnou také technické nedodělky. Že se mi párkrát Zaklínač v hlavní hře sekl o texturu nebo na mě někdo mluvil otočený zády, jsem tak nějak překousl. V datadisku Srdce z kamene jsem ale narazil na pár chybek, které srážely hratelnost velmi nízko.

Zaprvé na PS4 občas v náročných scénách zejména při soubojích klesal framerate. V jedné zahradě, kde na mě útočilo několik druhů nepřátel včetně včelího roje a vše navíc obestírala tajemná mlha, jsem se v několika momentech dostal i na nehratelných 10 fps. Pravdou je, že jsem po prvním zjištění schválně zkoušel z grafiky dostat maximum, kdy jsem na sebe roj schválně přilákal, dalšího nepřítele jsem zapálil a na dalšího metal jednu bombu za druhou. I tak se něco takového na konzoli přece nesmí stát, i když minulá generace konzolí je důkazem, že se to dělo.

Druhá závažná chyba byla při souboji, kdy dvěma mým nepřátelům chyběl ukazatel zdraví, a tedy jsem po chvíli zjistil, že jsou nesmrtelní. Pomohl jen restart od checkpointu. Možná začínám jen být namlsaný a v jiných hrách bych takové malichernosti odpustil, přece jen si vzpomeňme na AC: Unity nebo dodnes nefunkční PC verzi Batman: Arkham Knight. U Zaklínače jsem ale už zvyklý na nějaký standard a níž jít nehodlám. Snad takové kiksy opraví nějaký patch. Už teď je venku jeden, který zpřehlední inventář.

VERDIKT:
Srdce z kamene má v sobě obsahu, že by mu i menší plnohodnotné RPG mohlo závidět. Za cenu dvou lístků do kina přináší přes deset hodin zábavy, ve kterém nemůžete čekat vlastně nic nového, ale splněný standard nejlepšího RPG z roku 2016. Navíc jsou tu dva možné konce a Zrcadelník je pěknej všivák. Nemůžu se dočkat, až se dostanu ke druhému datadisku O víně a krvi, i když to bude znamenat konečné rozloučení s herním Zaklínačem.