UNCHARTED 2: AMONG THIEVES (REMASTERED)

06.03.2016 21:27

Protože na PS4 vyšel remaster trilogie Uncharted, minulý měsíc jste mohli číst recenzi na nablyštěný první díl. Jak jsem v ní již vysvětloval, přijde mi, jako nováčkovi ve světě Uncharted, nonsens, abych zrecenzoval všechny tři díly dohromady a proto… tadá. Dneska tu máme recenzi na druhý díl.

Z jedničky jsem moc nadšený nebyl. Možná za to může věk originálu a čekal jsem tím pádem více, než v té době bylo možné, ale na druhou stranu v porovnání s Larou Croft (Tomb Raider: Legend) nabízel méně lineární zábavu pro masy. Druhému dílu tak nenastavil laťku moc vysoko a pánové z Naughty Dog si tak při vývoji vlastně mohli dovolit cokoliv.

Po první hodině dvojky hraní dvojky jsem si uvědomil, že hraju intuitivně stejnými mechanismy procházení levelů, jako to bylo u jedničky. Ale něco se změnilo. Taky teď čekáte, jestli začnu sypat negativa nebo spíš pozitiva? A odpovědí je…

…Jen samá pozitiva! Hraní je plynulejší, automatické. Stále je hra rozkouskována na části, kde se leze a kde střílí. Jen už to není tak silně znát. Najednou ten přechod vypadá přirozeně. Možná za to může taky level design a s ním spojený respawn nepřátel. Neopakuje se totiž situace z jedničky, kdy se nepřátelé respawnovali v jednom čase na daném místě. Nyní vbíhají do arén různými bočními vchody, což sice občas vypadá jak scéna z Matrixu, jak se na Reevese valili odevšad naprdnutí agenti Smithové, ale konečně tím samotné přestřelky nabírají akční režii. 

Nemluvě o inteligenci nepřátel, kteří konečně jen nestojí jak solné sloupy, ale sami se pohybují mezi překážkami a v rámci jejich funkce reagují. Sniper se moc nekryje, ale dokáže to spočítat jedinou kulkou, zatímco nepřítel s brokovnicí moc dobře ví, že Drakea dokáže oddělat jediným flusnutím zblízka.

S Drakem na to musíte také reagovat, takže je pryč držení jedné pozice v krytu z jedničky a oddělávání nepřátel podle toho, jak se respawnují. Jen si pěkně přeběhněte, protože jakmile se chvilku zdržíte na jednom místě, vězte, že vám pod zadek přistane granát. Když už se vám ale do boje moc nechce, občas je možné nejdříve pokusit se pár žoldáků oddělat pěkně potichu realisticky vypadajícími chvaty dokonce i se zpomalením času. Co mi ale přišlo jako pěst na rozkrok, je nevyrovnaná obtížnost. Občas se na mě nepřátelé sesypali jak hejno puberťaček na Justýna Biebera a nedali mi tak žádnou šanci. Stejně tak jsou tu dva zápasy s bossy, které jsem dělal snad dvacetkrát a pak najednou, aniž by mi připadalo, že jsem udělal něco jinak, jsem je bez problému porazil.

Co se týče nesoubojové části hry, řešení puzzlů šlo do pozadí a mozkové závity tak potrápíte jen na půl otáčky při hledání další cesty skrze bludiště džungle, katakomb a nově i měst a zledovatělých jeskyň. Animace skákání a způsob zachycení jsou podány reálněji než v prvém díle (ne že bych někdy zkoušel skákat ze střechy na střechu), ale nemůžu se zbavit pocitu, že se pořád jedná o ty samé techniky, které už v roce 2003 nastolil Princ z Persie. 

Navíc má Drake menší neduh v tom, kam si může dovolit skočit a kam ne. Občas se tak dostanete do situace, že musíte skočit z výšky, ze které bych já tak maximálně dokázal močit a to ještě s velkým respektem daleko od okraje. Drake to ale bez problémů přežije, pokud se jedná o cestu, kterou mu plánovali sami vývojáři. Stejně tak ale můžete skočit třeba na střechu o barák vedle, u které je stejný propad, který běžně Drake zvládá, ale protože je to mimo scénář, rozplácne se jako hadrová panenka.

Tím jsem shrnul snad všechna negativa. Počkat, ještě jsem zapomněl na novou přítelkyni Chloe, která je tak trochu kopií Farah (opět zdravím prince). Jen na rozdíl od perské princezny, Chloe je pěkná osina v zadku a Nathan u mě ztrácí pár bodů, když se dokáže miliskovat s takovou nepříjemnou žábou. Naštěstí se v ději objevuje i Elena, které víc polygonů přišlo jen k duhu, i když má permanentně přivřené oči, takže to vypadá, jako by si nechala brýle doma.

Konec už všem těm negativům. Hlavní je přeci hratelnost! A ta je výtečná. Střílecí a lezecké pasáže skvěle doplňují akční útěky, skákání po střechách jedoucích aut nebo souboj s helikoptérou. Oproti jedničce je to nebe a dudy. Jsem vážně rád, že jsem přestál ten nevyvážený konec jedničky, kde se žánr pomalu měnil na survival horror. V Uncharted 2 se nic takového neděje a děj po celých devět hodin herní doby graduje až do finálového zlomu.

VERDIKT:
Po rozporuplné jedničce jsem až u druhého dílu přišel Nathanovi na chuť a pochopil, proč je čtvrtý díl Uncharted tak očekávánou hrou. Among Thieves stále nabízí lehce béčkový scénář s lovcem pokladů v hlavní roli, kolem kterého se točí krásné ženské a průsery světových rozměrů. Nechápu, jak tahle hra mohla vyjít v roce 2008, protože v nablízkém kabátě remasteru předčí i nejnovější díl Tomb Raideru. Promiň, Laro.