SEGA Mega Drive 16-bit: Jurassic Park (1993)
Po dlouhé době jsem využil příležitosti volného odpoledne, a aniž bych se jediným okem podíval po svých novějších konzolích či počítači, jsem ze skříně vytáhl poklad v podobě Sega Mega Drive 16-bit, kterou mám od roku 1994. Oficiálně je to tak moje první konzole a ve skříni hnije už dobrých deset let. Sfoukl jsem z ní vrstvu prachu a hned poté, co jsem vybojoval výhru s astmatickým záchvatem (to znamená přibližně po hodině), jsem ji zapojil a podíval se na těch patnáct her, ze kterých jsem ani většinu za celé dětství neprošel.
Abych nemusel přemýšlet nad (ne)produktivitou svého dětství, když beru v potaz, že některé kousky mají hrací dobu max hodinu, sáhl jsem hned po první s názvem Jurassic Park z roku 1993. Protože existovalo asi pět verzí pro konzole té doby a každá z nich byla vlastně úplně z jiného herního žánru, musím hned zpočátku říct, že se jedná o akční skákačku, která je podle mého (velmi skromného) názoru nejlepší verzí na trhu. Oproti CD verzi, která obsahuje nudnou point&click adventuru, SNES a Game Boy verze nabízely pohled z vrchu, tady je pohled ze strany.
Hned na začátku v menu je potřeba vybrat si ze dvou hratelných hrdinů. Nikde vám ale neřekne, že tím pádem se jedná o dvě úplně jiné hry! Dnes by to ještě dva roky před vydáním věděli všichni díky E3 od novinářů až po uklízečky. Další možností je nastavení obtížnosti. V tomhle případě je hlavním rozdílem to, kolik šipek/útoků je potřeba nepříteli věnovat, ale o tom později.
První hratelnou postavou je doktor Grant. Po autonehodě, při které ťukne T-Rexe, vylítne jeho auto ze silnice o notný kus dál do džungle. Protože je humanista a navíc trošku dinosaurofil...
… nehodlá cestou přes Park zabíjet nevinné tvory. Kromě tedy běhání, skákání, a krčení se, může střílet uspávací šipky, házet plynové granáty, nebo vrhnout elektrický impuls. I když některé granáty a šipky opravdu vybuchují, je potřeba vědět, že zvířata jsou jen uspaná. Stačí přeběhnout o kus mapy dál, aby se obrazovka posunula, a při návratu musíte oživlému dinosaurovi čelit znovu. Nebo to taky může znamenat nulovou mezipaměť. Osobně se raději přidávám k tomu humanismu.
Během jeho cesty skrze park musíte zdolat nejen džungli, ale projedete se ve člunu, asi sedmdesátkrát umřete a každou část těla vám pokoušou otravní impové.
Druhou hratelnou postavou je velociraptor. S tím je celá hra najednou viditelně rychlejší. Z kořisti se stává predátor a tak místo nepřátelských dinosaurů, ze kterých si moc hlavu neděláte, proti vám stanou lidé s paralyzéry a granátomety. I tak se dá tahle kampaň zdolat za půl hodiny, pokud by v tom nebyl jeden háček.
Hra má totiž jednu nepříjemnou vlastnost. Obrazovka je buď prostě moc malá, nebo se autoři rozhodli potrápit naši trpělivost a zároveň pevnost ovladače Segy, protože často umřete kvůli tomu, že musíte skočit do neznáma. V praxi to znamená, že přijdete k okraji vody, a protože jako velociraptor neumíte plavat (tedy alespoň podle titulků na začátku levelu), musíte zkusit skočit někam dopředu a doufat, že tam někde bude pevná zem. A často tam i je… pevná… zem… ani tři pixely široká. A zkuste si na ní vybalancovat cca 30 kilového dinosaura. A to samé se stane několikrát za hru, ať už s vodou, propadem do jámy nebo prostě jen skokem co nejdál dopředu.
Právě tento nešvar je jedním z důvodů, proč jsem ani jednu kampaň v dětství nedohrál. Ve chvíli, kdy už potřetí jsem došel přes celý level na místo, abych potřetí skočil do té samé jámy, přepadla mě taková deprivace, že jsem raději šel ven a učil se padat na skateboardu. Alespoň tu existuje možnost hru si uložit opsáním a pozdějším zadáním kódu po každém levelu (což jsem zjistil asi měsíc před tím, než jsme Segu vyměnili za Playstation).
I po těch letech se jedná o herní skvost, která v rámci žánru Her podle filmů vybočuje jasně z řady. V dnešní době emulátorů navíc není problém hru sehnat do pětatřiceti vteřin a okusit tak atmosféru, kterou mohl zažívat můj starší bratr (protože v devadesátým třetím jsem za sebou ještě tahal kačera), když uviděl film Jurský Park a prohloubil si zážitek hrou, která na jedné straně z vás v roli velociraptora udělá mlýnek na maso, a na straně druhé v roli doktora Granta vnutí palčivý pocit, že za každým keřem vás může něco sežrat. Domluvil jsem.