SANDBOX #4 Grand Theft Auto V + Resumé

28.08.2014 10:25

 

Polovina čtenářů by nás odsoudilo za herní kacířství, kdybychom se nezmínili o této Hře s velkým Há. Jedná se o oficiálně pátý díl sandboxové akce od Rockstar studio. Nikdy jsem nepochopil, jakým způsobem došli k tomuto číslo vzhledem k mnoha dílům, které již vyšly, a osobně bych měl strach se podívat na zdeformovanou ruku vývojáře, který podle svých prstů odpočítává díly. Vzhledem ke spoustě slibů a výmluv ze strany většiny vývojářů k nadcházející generaci konzolí (tato generace nemá dostatečný výkon pro naše nové technologie, proto si počkáme na další) se většina fanoušků bála, jakým způsobem pátý díl dopadne.

Nutno dodat, že se Rockstaři s arogancí sobě vlastní vykašlali na všechny trendy ohledně next-gen a vydali titul jen pro naše dvě stařičké konzole a vytřeli tak s polovinou herního světa. Nejenže se jedná o hru s krásnou grafikou, rozhlehlým městem, detailními texturami a mnoha dalšími superlativy, ale navíc jede naprosto čistě, textury nedoskakují, hra nepadá a vůbec jde o vyšperkované dílko, kterému chybí jen to, aby umělo vařit, a s úsměvem bych ho vyměnil za svou stávající něžnou polovičku. Ke hraní je třeba jeden ze dvouvrstých disků nainstalovat na jakýkoliv externí HDD či flashdisk v případě XBOX verze, ale to je minimální cena za úspěch (tímto vřele pozdravuji zamindrákované retardy, kteří vydali Battlefield 4 s omezením „jen pro originální XBOX 360 HDD“).

Po celý čas vývoje marketingové oddělení Rockstaru nelenilo a tak se stalo, že i v našich končinách jsme mohli vidět obrovské billboardy s jedním ze tří hrdinů. Také se to samozřejmě podepsalo na rozpočtu. Jen financování reklamy bylo přibližně osmkrát dražší, než kompletní rozpočet vývoje Zaklínače 2 včetně extra koblih pro vrátného. Podle mě byla tato megalomanská marketingová kampaň zbytečná, ale čísla mluví jasně; jen za prvních čtyřiadvacet hodin GTA V obsadilo první příčku v Guinessově knize rekordů za nejrychleji prodávanou hru. Mohl bych vás otravovat spoustou konkrétních čísel, ale žijeme jen jednou a navíc mi nefunguje NumLock a přes horní lištu mi lenost nedovoluje psát více jak dvouciferná čísla…

 

Série GTA byla vždy na vrcholu potravního žebříčku sandbox titulů. Ale jak říká hodný soused Spider-Man: „S velkou silou přichází a velká zodpovědnost.“ Na bedrech tím pádem Rockstaru přistála obrovská tíže. Jak mohou vytvořit hru, která bude lepší než všechny ostatní? K tomu, aby přinesli do hry něco nového, stačil jednoduchý zato geniální nápad; přivést víc jak jednoho hrdinu.

Hlavním hrdinou se tak stává zpočátku Michael. Býval dříve profesionálním vykradačem bank, ale to už je dávno za námi a dnes je z něj otec od rodiny, který od života nepotřebuje nic jiného, než sklenici Martini na lehátku u bazénu ve své vile kousek od moře. Svým způsobem připomíná Charlieho Sheena, jen nemá kokainové drobky u nosu a Lindsay Lohan v posteli. Místo toho má skoro pětadvacetiletého stokilového syna, kterému přirostl gamepad k ruce, a když nemá prachy na trávu, tak třeba prodá otcovu plachetnici. Dcerunka zas randí s každým debilem, a aby toho nebylo málo, její maminka začne taky. A na Michaleovi je, aby tohle všechno vyřešil.

Pro ty, kdo milovali San Andreas, se vrací další kluk z ghetta Franklin. Ten má zas jasný sen; chce to někam dotáhnout, aniž by musel rapovat nebo mít v ústech půlku mění středně velkého brazilského dolu na diamanty. Kupodivu se tak se při jednom kšeftu potká s Michaelem a úplnou náhodou uprostřed noci v Michaelově domě. Začne tak nečekaně dobré partnerství.

 

Postava, na které většina situací v GTA 5 stojí a padá, je Trevor. Jedná se vidláckého vizionáře s malou chemickou laboratoří někde v poušti. Představte si ho jako Jacka Nicholsona jen s tím rozdílem, kdyby ho v Batmanovi nechali o pár vteřin déle v kyselině a poté ho podle receptu na řízky dodělali v trojobalu z kokainu a extáze. Vzniklý mišmaš tak zastupuje člověk, který bezdůvodně vraždí na potkání, vede obskurní řeči zejména s ošklivýma ženskýma a hází kolem sebe hlášky, které posloucháte od pochybných existencí v tramvaji. Dá se buď milovat, nebo nenávidět. Já osobně jsem na něj během hraní změnil několikrát názor.

Všichni tři hlavní hrdinové mají své vlastní hlavní mise, spoustu vedlejších úkolů a do toho společné mise, kde mezi nimi můžete přepínat. Tím se dostáváme k tomu, proč je GTA 5 tak jiné, než všechny ostatní díly. Pamatujete mise, kde jste s dvoumetrovou sniperkou dělali podporu kolegovi, kterého AI často zavedla přímo tváři na hlaveň nepřítele? Zde tento problém mizí jako pšouknutí ve větrném dni. Hra nabízí novou dimenzi volnosti, kdy si v polovině mise uvědomíte, že už vás nebaví střílet z helikoptéry, a jednoduše přepnete na postavu, která ji řídí, nebo dokonce na třetího parťáka, který vás o pár set metrů níže sleduje džípem. Znovuhratelnost se tu tak nabízí s úplně jiným zážitkem z každé mise. Navíc můžete mezi postavami přepínat i během volného pohybu mezi misemi, kdy kamera efektně vyjede do oblak a po pár vteřinách z nich sjede na postavu třeba na druhé straně mapy. Odpadá tak veškeré načítání.

Osobně nechápu, jestli Rockstar udělal tak obrovskou chybu při optimalizaci GTA IV, kde doskakování textur bylo na denním pořádku, nemluvě o sekavém rychlejším průjezdu městem. Pětka v tomhle udělala markantní a zároveň pro mě nepochopitelný skok, protože na televizi se před vámi odehrávají doslova grafické orgie. Nápaditosti se navíc (díky bohu) dalo mnohem víc prostoru, takže vás čekají mise, které nejsou jen o schématu dojeď-zabij-vrať se, kterými posledních pár dílů začínalo smrdět víc než ten podezřelý houmlesák u nás z lavičky před domem, ze které se už třetí den nehnul, ale nikomu se k němu nechce přiblížit dostatečně na to, abychom zjistili, jestli žije.

 

Polovinu mapy pokrývá město, kterým se můžete projíždět v nablýskaných autech, na motorkách buginách, kolech, až dojedete na pláž a projedete si skútry a plachetnice. Nebaví vás už jezdit? A co si vzít potápěčský oblek a jít prozkoumat hlubiny? Ne? Tak se vydejte na letiště a obleťte celou mapu ve svém vlastním práškovacím letadle. Druhou polovinu mapy tvoří pustiny. Hra tak nabízí dvě naprosto jiné prostředí. Ve městě potkáte elegány v kvalitních oblecích, ale i skejťáky v tílkách. V pustině potkáte vidláky s vidlema a domácí pálenkou v lahvince za pasem. Vše je naprosto detailní a osobně doporučuji se jen projít po městě, jako byste to udělali někde na dovolené. Všimnete si tak spousty gagů, které běžnému hráči uniknou jen z důvodu, že je zvyklý na servírování. Kdyby přece vývojáři udělali něco, čím by mě chtěli ohromit, tak mi to dají jasně najevo, ne? Chyba lávky! Většina perliček tak zaniká v množství detailů, ale o to více potěší, když si jich hráč všimne. Osobně se mi v hlavě uložila reklama na parfém, kde se pod flakónkem skvěl nápis “Smell like a bitch“.

Nedávno navíc Rockstar oznámilo verzi pro PS4, XBOX ONE a PC. Osobně mi přijde rozumná koupě i pro nextgen konzole, i když už jednu verzi doma mám. Není to tedy podle mě dostatečná záruka k tomu, abyste konečně pochopili, že jde o herní skvost, který sliboval evoluci, ale přinesl revoluci se vším všudy?

 

                                              

 

90/100