SANDBOX #3 Saints Row: The Third
Díky GTA stála série Saints Row vždy trochu v pozadí. Přitom jde o titul, který naprosto vybočuje z řady ostatních sandbox her. Hlavní složkou totiž zde není ani hratelnost, velikost mapy či atmosféra. Všechny tyto tři vlastnosti, které bych osobně pokládal za stěžejní u většiny her, bych dokázal popsat ve třech větách. Na hratelnosti není nic nového a bude u sandboxu asi vždy stejná jako nerozložitelný obličej krále popu. Mapu dokážete přeletět během pěti minut. Počkat přeletět? Jo, zapomněl jsem poznamenat, že ve vozovém parku gangu Saints jsou vznášedla, helikoptéry a stíhačky. Atmosféru hry lze popsat jedním slovem, aniž bych se nad ním musel dlouho zamýšlet. To slovo je absurdita. Vítejte ve městě Steelport.
Hlavním hrdinou jste vy. Jako na začátku každého RPG, kde byli vývojáři moc líní poslouchat hráčovy pindy na téma neoblíbeného hrdiny, si celou postavu vytvoříte sami. A nejde jen o výběr pohlaví, změnu rysů v obličeji a délky vlasů. Studiu Volition šlo ještě dál a servíruje vám vše od výběru intonace hlasu až po velikost rozkroku a hrudních partií. To vše až po první misi, aby vás hra nezačala štvát tak pomalým rozjezdem.
Možná nějakého hnidopicha napadne, proč se zaměřuju na třetí díl, když čtyřka vyšla už před rokem. Odpověď je jednoduchá; neberu čtyřku jako plnohodnotný díl, protože celý vychází jen z datadisku pro trojku, který se nějaký papaláš ve vedení studia s tučným kontem a ještě tučnějším zadkem rozhodl roztáhnout na celý díl. Nic bych proti tomu neměl, kdyby se tedy tvůrcům nechal čas a prostor k tomu, aby vložili do hry nový obsah s příběhem, který má hlavu a patu. No na příběhu bych až tak netrval. Kdo hru nezná, pochopí po pár dalších odstavcích proč. Čtyřka totiž přináší kromě krátké procházky v Bílém domě (ano, až tam to hlavní hrdina dotáhne… asi na dvě minuty) vám hra nabídne to samé město bez jediné změny. WTF? Ne, zavrhuji a opovrhuji čtvrtým dílem a vracím se ke trojce, díky které si hráč, který o této sérii dosud neslyšel a zkusí si zahrát rovnou třetí díl, nebude prvních dvacet minut vůbec chápat, co se to před ním vlastně odehrává.
Přesně takhle jsem k sérii Saints Row přišel já. Dvojku na počítačích vydavatel zmršil, takže se sekala snad na každém stroji kromě samozřejmě bedny spolužáka, kterého jsem z duše nesnášel. Příběhově na sebe díly navazují, ale není to nic, co by vás nutilo lézt na wikipedii a seznamovat se s profily hlavních hrdinů. Kromě Vás, tedy hlavní postavy, je zde Shaundi, vaše Bondgirl s podprsenkou 36DD. Dále je zde Pierce, což je černoch v přitepleném klobouku a tedy splňuje úlohu persony, která bez rasového podtextu může říkat nigga a v dialozích ze sebe sypat spoustu dalších hlášek z ulice, aniž by věty dávaly smysl. Dále je zde nějaký asiat, kterého hned zpočátku zabijí, ale asi ho všichni hrozně milovali, protože o něm skoro deset vteřin mluví.
Abych se konečně vrátil k absurditě celé hry, musel bych ji vyprávět misi po misi, ale na to nemám ani prostor ani chuť. Celá hra je prošpikovaná černým humorem. Nejde jen o dialogy, ale i mise, akce či posunky, které postavy dělají. Abych moc nespoiloval a nepsala mi další matka někoho z vás výhružné dopisy, kdo si u ní stěžoval, že jsem prozradil něco zásadního, co mu mohlo změnit život, uvedu jen pár příkladů zpočátku hry. Vaše milovaná Shaundi i se svým hrudním nákladem vypadne z letadla. Vy jako tupý gentleman za ní vyskočíte také, ale nějak neřešíte, že nemáte padák. Díky pokrouceným gravitačním zákonům svou milovanou dohoníte, chytnete ji do náručí a než vám stihne poděkovat, opět ji odhodíte, protože si hlavní postava vzpomene, že v letadle byl padouch, kterého je potřeba zabít. Letadlo letí náhodou v té chvíli těsně pod ním, takže proskočí čelním oknem do pilotní kabiny, zastřelí padoucha, vezme si po cestě letadlem padák a opět vyskočí za svou milovanou. Zdá se vám to málo ujeté? Dobře, dále tu jsou vedlejší mise. Potřebujete si vydělat nějaký keš, tak si zajdete nechat udělat úrazovou pojistku a poté v časovém limitu běháte uprostřed křižovatky a svou postavu necháváte létat jak hadrovou panenku mezí nárazníky, abyste vyinkasovali co největší pojistné. Přesně takhle ujetý svět Saints Row je. A to jsem nenaznačil ani kus příběhu. Milé je také několik rozhodnutí během hlavních misí, u kterých si můžete vybrat ze dvou možností. Zabijete nepřítele a získáte od něj smrtonosné boxérské rukavice nebo si ho necháte jako člena týmu, který vám v případě hrozby přijede na pomoc?
Saints je gang, který se začíná rozmáhat i do legálních odvětví. Od drog se tak naši hrdinové dostávají k energetickým nápojům a své vlastní edici oblečení. To se samozřejmě nelíbí jiné podobné korporaci a rozhodne se, že vás zničí. Vaším úkolem je tedy získat zpět své město. Můžete k tomu použít veškerou military techniku, kterou ve svém okolí najdete. Je libo dvoumetrové dildo, který má větší účinnost než laserový meč? Ne? Tak proč si nevezmete rovnou tank, vždyť je přímo před vámi. Samozřejmostí je vydělávání peněz za splněné mise, které můžete zpětně vrazit do osobních vylepšení v jednoduchém RPG systému nebo je porůznu investovat do podle vás vydělávajících společností ve městě jako jsou například spermobanky nebo obchody se zbraněmi a tím si zajistit pasivní příjem. Vlastnit po několika hodinách hraní přes polovinu města je tak dobrý pocit, že člověk na chvíli zapomene na své jedno nesestouplé varle a divnou a stále rostoucí pihu v podpaží.
Bohužel se ani taková hra, která je vlastně jednou velkou parodií na cokoliv, neobejde bez chyb. Je jich jen několik, ale i tak se často opakují. Problémem je hloupá AI nepřátel. Pokud jste líní, tak pro vás asi problém nebude, ale já bych si představoval, že by se náročnost protivníků mohla zvyšovat. Místo toho se zvyšuje jen jejich počet, což je podle mě dost laciné. Díky rychlému pozemnímu i vzdušnému vozoparku se navíc často seká obraz a doskakují textury. Na počítači jsem měl stejný problém. Škoda je také to, že se mapa sestává z jediného města a herní prostředí je tedy neměnné. Byl bych moc velký hnidopich, když jsem se těšil, jak vyzkouším své nové ultimátní boxerské rukavice, které se šťavnatým čvachtnutím udělají na jednu ránu z protivníka koláč podobající se pivnímu vrhu, na nějakém bezbranném zvířeti či bezdomovci a žádné čtyřnohé zvíře jsem nenašel? Musel jsem se tedy spokojit se zombíky, kteří v takové hře samozřejmě nemohou chybět.
Láká vás tahle hra? Na první pohled vypadá jako rychlokvaška, která vykrádá polovinu sandboxů a Bolywoodových filmů. Je tomu tak i na druhý pohled. Ale tahle hra se jako rychlokvaška jen tváří a je za ní kvalitní práce desítek lidí, u kterých bych podle použitého někdy až fekálního humoru předpokládal, že dětství strávili ve sklepě nebo minimálně v přístěnku pod schody…
75 /100
By Papírek