RECENZE: TALES FROM THE BORDERLANDS EPISODE ONE
Šílený svět Borderlands nemohl vymyslet příčetný člověk. Nebo mohl, ale rozhodně v tu dobu musel trpět opravdu silnými bolestmi, které tišil opravdu silnými antidepresivy. Lidé se na planetě Pandorra nejen vraždí bezdůvodně, ale většinou z toho mají ještě hroznou hlínu. Do toho přičtěte steam-punk svět, všude možně rozeseté poklady a obří loď korporace Hyperion na oběžné dráze a o zábavu máte postaráno.
A právě tento svět si vzalo na paškál studio TellTale a přeneslo ho do své další typické adventury. Zpočátku mi to přišlo jako holý nesmysl. Lze vůbec přenést dílo, které je z velké části o střílení všeho, co se pohne při plnění jednoduchých questů, do žánru adventury? Vždyť ani v jednom ze dvou dílů nebyl nikdy víc jak půlminutový dialog. A u adventury je potřeba příběh. Jasný a hlavně hluboký příběh. Nebo snad ne?
Minulý týden právě TellTale dokázalo opak, když vydali adventuru MINECRAFT: STORY MODE, což je nejenže nejošklivější hra mezi oběma póly země, ale navíc pochází z hranatého světa, který děj postrádá úplně. A vedle takového veledíla vypadá Borderlands jako úplná kronika. Aby byl zachován alespoň slabý punc střílečky, je hra protkána akčními momenty, které fungují na principu quick time eventů. A navíc se autoři nebáli krve a dalších šťavnatých scén, takže se sice nedočkáme jediné poodhalené bradavky, ale občas vzduchem proletí kus těla, jehož majitel si ještě před vteřinkou namlouval, že patří mezi živé. Ale od začátku.
Hlavní hrdina Rhys je řadový pracovník na lodi Hyperion, což je ta vesmírná stanice, co na celou planetu zvrhlíků kouká z vrchu (doslova). Díky svému šarmu, upnuté kravatě a trochu análního alpinismu má být dneska povýšen. Jaké je ale jeho překvapení, když za oknem uvidí plout vesmírným prostorem svého šéfa a v kanceláři na židli sedět nového nadřízeného. K dovršení všeho ho navíc nový boss nemá rád, takže ho degraduje na uklízeče. Rhysovi tak nezbývá nic jiného, než se šéfikovi pěkně pomstít (protože ho jako kravaťáka ani nenapadne, aby vynášel odpadky). K tomu se naskytne příležitost ve chvíli, kdy uslyší šéfův rozhovor s prodejcem z černého trhu, se kterým se baví o Klíči.
Klíč je jedna z legend na Pandoře. Nejenže je nesmírně cenný (přesně deset milionů kreditů), ale navíc má otevřít druhou legendu v podobě Trezoru. Kde je a co je vlastně v Trezoru nikdo neví, ale každý se tam chce dostat, protože tohle je Pandorra a nikdo tu nepřemýšlí dál jak o jeden krok napřed.
Rhys se rozhodne, že šéfovi vyfoukne Klíč u prodejce dříve a tím se mu důkladně pomstí. Jak říkám, nikdo tu nemyslí moc dopředu. Možná je to kvůli tomu, že každý, kdo měl na planetě Pandorra v dávné historii ten slavný nápad přemýšlet o dva kroky napřed, prvním krokem vkročil rovnou do hrobu. Ještě že Rhys má přítele Vaughna - účetního, který si během vteřiny z firemního účtu vybere požadovanou částku a kamarádka Yvette jim sežene šéfikovo vozítko, kterým se dostanou na povrch planety.
Celý tento příběh je vyprávěn jako retrospektivum, když svázaného Rhyse táhne po poušti maskovaný cizinec, takže asi se něco trochu nepovedlo. Víc k ději nebudu prozrazovat. Nejenže je v něm plno neočekáváných zvratů, ale navíc se v něm každou chvíli objeví na první pohled zajímavá postava, aby zas zmizela ze scény s ohromným cákancem krve.
Celá první kapitola zabere přibližně dvě hodiny, což je o trochu déle, než jsme u TellTale zvyklí. Na druhou stranu jsou odsunuty do pozadí adventurní prvky ve prospěch quick time eventů. Všehovšudy se s postavou budete volně pohybovat snad jen čtyřikrát za hru a to navíc v dost omezeném prostoru, který vám zabere jedinou obrazovku. Novinkou oproti jiným žánrům je high-tech očíčko, kterým hlavní hrdina disponuje. To je schopné analyzovat a popsat předměty, se kterými můžete interagovat. K hratelnosti to nic nepřidá, na druhou stranu jsou popisky tak jedinečné, že je škoda je minout.
Během rozhovorů opět vybíráte z odpovědí, což sice hráči přidává na důležitosti, ale jedná se o stejně mylný pocit povýšenosti, jako když se na někoho vytahujete na internetu. Výsledek žádný. Vlastně jsem ani nepocítil, že by v ději mohlo být něco nějak markantně jinak. Možná jsem jen namlsaný z Life is Strange, ale Tales from the Borderlands jsou v tomhle jasně pozadu. Co ale nestíhá interaktivita, nahrazuje laciný situační humor a dialogy.
Osobně mám rád jakýkoli humor, a tedy mě neurazí ani ty nejhloupější vtipy. V tomhle možná někteří narazí a vtipy v Borderlands jim budou připadat ploché a trapné. Na druhou stranu po téhle recenzi víte, že se ve hře objevuje i spousta agresivity, takže pokud patříte ke komunitě ortodoxní vyšší střední třídy, co pije čaj o páté s malíčkem namířeným ke křišťálovému lustru, asi se stejně téhle hře vyhnete. My ostatní si vytáhneme tepláky zpátky k pasu, smeteme drobky ze stolu a ponoříme se do světa Pandorry, který je ve svých nejšílenějších chvílích vlastně odrazem světa našeho.
VERDIKT:
Tales from the Borderlands byl divokou kartou, která měla dát jasně najevo, jestli TellTale jsou schopni dělat své řemeslo i mimo zaběhnuté koleje série Walking Dead a komiksového The Wolf Among us. A vzniklo možná jejich nejlepší a zároveň nejšílenější dílo. Sice má k adventuře hodně daleko a žánrově se řadí spíš k interaktivním filmečkům, jako je Heavy Rain, to mu ale nebrání, aby svým akčním pojetím a bláznivými nápady zaujal na celou svou herní dobu.
Kompletní první série je dostupná snad na všech platformách včetně té mobilní a navíc je první epizoda zdarma. Uvidíme, kam nás zavede její pokračování, i když v důsledku je to vlastně jedno, protože ta první je jasným must have titulem.