RECENZE: Shadow of Mordor
Když jsem si minulý rok zkusil Shadow of Mordor na XBOXu 360, málem jsem šel do kolen. Ošklivou grafiku bych možná ještě překousl, přece jen jsem jeden z těch, kterým jde hlavně o plynulost a čistou hratelnost. Rozlišení, které bylo menší, než má můj stařičký Galaxy S2 jsem už vydýchal hůř. Takže ve chvíli, kdy jsem zjistil, že hra při každém přechodu do menu, mezi misemi, zobrazení mapy, kontroly stavu Sauronovy armády a vlastně při čemkoliv, co nesouviselo se samotným pohybem po mapě, potřebuje desetivteřinové načítání, hodil jsem krabičku se hrou zpátky na poličku takovým způsobem, že se zakousla do zdi jako velký zelený pavouk a dvdčko z ní vypadlo někam za skříň a já ho spokojeně už nikdy nevyndal.
Nutno dodat, že právě za tou skříní jsem při malování našel zdechlou rybičku, která se mi v dětství ztratila (asi mě mohlo napadnout, že neuplavala), a do teď tam nejspíš je vodotěsná mp3ka, kterou nemám zatím potřebu vyndat (jestli v poličce rupne akvárko, nemělo by jí to přece vadit). Udělal jsem ale chybu (já vím, já vím, poprvé v životě), protože jsem automaticky počítal s tím, že hra bude stejně špatně optimalizovaná i pro ostatní platformy a navíc jestli si vývojáři neumí poradit s optimalizací, nemůžou vytvořit ani pořádnou hru. Chyba, Papírku, chyba.
V pátek jsem na Mironetu objevil počítačovou verzi hry za 369Kč, což je čtvrtina ceny oproti ostatním verzím, váhal jsem přibližně patnáct vteřin (než jsem si našel, jestli mi to noťas rozjede). Jako u každé akční hry s pohledem třetí osoby (tedy mě samozřejmě) jsem ani nezkoušel, jak se to ovládá s klávesnicí a myší, připojil Dualshock 4, naprogramoval tlačítka a hurá do Mordoru (zajímalo by mě, jestli tuhle větu někdy řekl Frodo). Sečteno podtrženo za víkend nahráno patnáct hodin, hlavní linka prošlá, spousta vedlejších úkolů ještě zbývá.
Nemá cenu nějak složitě představovat děj, hlavní postavy a základní herní prvky. Shadow of Mordor (neboli moje oblíbená zkratka ShowofMrd) vyšla už skoro před rokem a mezitím už byla několikrát omílaná, zrecenzovaná a rozšířená. Mně jde primárně o samotný produkt, který si hráč může za pár stovek odnést dnes. Vyplatí se koupit rok starou hru? Rovnou říkám, že ano.
Tedy alespoň ve zkratce: hrajete za Taliona, chudáka hraničáře, co mu zlí skřetí zabijou rodinu a vlastně i jeho. Jenže do Taliona vnikne (obrazně řečeno) Duch pomsty, což je duch (you don´t say) elfa, který taky touží po pomstě, protože do něj dřív vnikal Sauron (doslovně řečeno). S Talionem se tedy dohodnou, že společně vymlátí půlku Mordoru, posbírají u toho střípky informací, počekují si s Glumem a natrhají květin, že by se jimi daly pokrýt Olšanské hřbitovy.
Duch elfa Talionovi propůjčuje nadpřirozené schopnosti. Některé z nich jsou dostupné již od začátku, další se otevřou až s určitou misí, jiné si musíte nakoupit za zkušenosti. Teď přichází neočekávaně rozmáchlý RPG systém. Začneme se zbraněmi. Talion má meč, dýku a luk. Každá zbraň má dohromady 5 slotů na různé runy. Sloty si postupně otevíráte za získané zkušenostní body. K tomu navíc musíte sbírat samotné runy, kterých je přibližně mocmocmoc a každá má nějakou mini vlastnost (přidává 10% zranění při střele do hlavy atd.). Navíc nepotřebné runy můžete nenávratně směnit za zkušenostní body. Místo otevírání slotů na runy si můžete za body třeba rozšířit zdraví, počet míst v toulci na šípy a další zbytečnosti.
Samotný Talion má další strom vývojových prvků. Ten má ale dvě omezení. Zaprvé jsou potřeba opět jiné body, nazvěme je třeba mistrrumplcimprcampr body (zkráceně BODY), kterými si vlastnosti otevíráte. Zadruhé si musíte každý řádek čím dál lepších (čti brutálnějších) vlastností otevřít. To se dělá pomocí vystopování, dopadnutí a vraždy kapitánů skřetů a skurutů.
Ani to není jednoduché, jak to vypadá. Hlavní zásadou je to, že každý skřet je jiný. A to nejen vzezřením (nemůžu si pomoct, ale všichni mi připomínají Hanychovou), ale hlavně svými vlastnostmi. Na jednoho platí šípy, na druhého zabití z tichého plížení, další se bojí ohně, další některého zvířete. To ale není vše. Kromě toho mají také své výhody. Některé spíš rozzuří, když je budete lechtat šípem do krku nebo mají jedovaté zbraně a tak dále.
Aby hra nebyla tak jednoduchá a neskončila ve chvíli, kdy zabijete všechny kapitány na dohromady čtyřech příčkách, vznikají mezi nimi vazby (to znamená, že většinou se pohybují pospolu) a když vás zabijí, stoupne obtížnost je zabít příště. Navíc hierarchie je pro skřety asi sprosté slovo, takže se občas zabijou mezi sebou, jeden stoupne v žebříčku, druhý skončí s hlavou opodál a na jeho místo přijde někdo úplně nový.
Abyste tedy poznali vlastnosti každého svého protivníka, je třeba sbírat informace o nich. Ty můžete vytáhnout z některých polomrtvých skřetů a osvobozených otroků. Ty si pak projdete, zkusíte vymyslet taktiku, najdete ho na mapě a ve výsledku třeba skončíte v cikánské férovce 1 Talion vs 30 skřetů a 10 skurutů, zatímco váš cíl se vám vysměje a zdrhne. Nakonec vás tedy čeká smrt a kapitána třeba povýšení. Nefér co? Vítejte v Mordoru.
Naštěstí alespoň můžete využívat trochu prostředí kolem sebe, takže i proti obrovské posile není vše ztraceno. Stačí a pronásledující nepřátele shodit hnízdo věčně napružených mordorských vos, střelit výbušnou střelu do nejbližšího ohniště nebo sudu, nebo nejlepší z nejlepších - poštvat na protivníky Grauga, který s nima zamete s kadencí školní uklízečky.
VERDIKT:
Připočtěme k tomu neustále se doplňující armádu skřetů, hromadu vedlejších úkolů od sbírání bylin střílení nepřátel na čas, projížďky na Caragorech, spoustu faktů o světu Pána prstenů (hra je časově vsazena mezi Hobita a trilogii), dostupnou češtinu a vyjde nám hra, kterou nekoupit za necelé čtyři stovky je hřích a měli byste se stydět, protože Sauronovo oko vidí i za roh.