RECENZE: RAGE

27.07.2015 22:09

Při psaní PREVIEW na Mad Maxe se mi v hlavě pořád vybavovala myšlenka "to už jsem někde viděl" a vzpomněl jsem si na RAGE, akci od ID Software z roku 2011. Myslím, že bych se dostal do začarovaného kruhu, kdybych se pokoušel zjistit, kdo si bere od koho inspiraci. V obou universech máme postapokalyptický svět s bláznivými přeživšími, ve kterém se pohybujete ve vytuněném autě. V RAGE k tomu navíc přidejme mutanty ve zbořeninách bývalých měst a organizaci s moderní technikou, která ve skládce, co zbyla po obyvatelstvu, vyhledává přeživší. Je možné, že se RAGE inspirovalo u starých filmů o Maxovi, možná se nový Max inspiroval u RAGE a ve výsledku je to vlastně fuk.

Protože mám trošku obavy ze samotného herního Maxe, který zatím vypadá, že by mohl nabízet obrovský, ale trochu prázdný svět, zkusil jsem se podívat po RAGE a jaká byla moje radost, když jsem objevil jeho digitální verzi na Xzone za 239Kč. „Promiň zlato, tenhle víkend se cítím  hrozně nemocný a náš celodenní výlet na kole musím zrušit. Ne, nemusíš za mnou jezdit, uvařím si čaj a lehnu si do postele.“

V době vydání RAGE (tj. v roce 2011) doprovázelo hru pár technických problémů, zejména kvůli použitému idtech5 enginu. I když mi dneska bezmála po čtyřech letech přijde hra hratelná i na průměrné mašině, v té době jsem já měl v sestavě babičku v podobě Nvidia 8800GT s 512mb RAM.

Ten, kdo hru bez problémů rozběhl, hned poté, co se pochlubil na všech herních fórech, zjistil, že mu neustále doskakují textury. A to je vlastnost, která hře vydržela dodnes. Nejde přitom jen o záležitost, když přijdete do nové lokace. To bych si na to nestěžoval (i když asi jo). Ono totiž stačí, když se otočíte na místě o sto osmdesát stupňů (to je čelem vzad pro ty pomalejší, a vlastně taky hlavou dolů, ale to vidíte pořád ten samý obraz, takže to je vlastně jedno). Všechny objekty mají na vteřinu ve vašem zorném poli jen přibližnou barvu své textury a pak textura doskočí, někdy, možná… Ve výsledku to tedy vypadá takhle:

To je ale jediný dnešní problém, na který si člověk po pár hodinách zvykne, i když ho to stojí trochu sebezapření nebo naučení se reflexu, kdy v takových chvílích na vteřinu mrkne. Easy.

Nyní už k samotné hře. Hrajete za jediného přeživšího Archy – projektu, ve kterém byla vybrána skupina lidí, kteří byli zavřeni do sarkofágů, protože se na zem mířil meteorit velikosti Chánova. Proberete se po sto letech, vylezete z Archy do pouště, která každým svým kamínkem připomíná Nevadu, že jen čekáte, kdy se za rohem objeví Las Vegas. Napadnou vás šílení banditi a zachrání vás chlápek, který vám ukáže, jak to v tomhle novém světě chodí. 

Příběh nikdy ve hrách od ID nehrál hlavní roli, ale řemeslo střílečky je tady zdoláno tak kvalitně, že to hře stejně odpustíte, jako jste to udělali u dialogů všech Rychlých prachů. Proto i tady u každého dialogu se jen třesete a říkáte si „Dobře, dobře. Tak už mi dej tu brokovnici a ukaž směr, kam mám střílet.“

Na výběr u některých zbraní máte několik druhů munice, které se dají zakoupit u obchodníka a navíc jsou zde sekundární zbraně, které při správném naplánování nadělají z nepřáteli postmoderní malbu na všech stěnách (a stropě) v místnosti. První z věcí, která se vám takhle dostane do ruky, je bumerang s čepelemi, který při dobré mušce během vteřiny vysvětlí, co znamená jít bezhlavě do akce. Bumerangy můžou nepřátelé i odrazit, nebo se o jejich helmu rozbije a je jen na vás, abyste si před vstupem do nebezpečné lokace zastavili u obchodníka a doplnili svoje hračky a střelivo. 

Kromě granátů a obvazů, které jsem za celou hru na střední obtížnost nepoužil, je tady třeba i autíčko s výbušninou na dálkové ovládání nebo rozlouskávač zámků. Zamčených místností je jen pár a rozhodně doporučuji je všechny otevřít, protože se za nimi vždycky skrývají zásoby.

RAGE je navíc openworld. V praxi to znamená, že zajdete do města, popovídáte si s některou z NPC postav, která rozdává úkoly, nebo se podíváte na vývěsní tabuli a vyberete si úkol. Pak navštívíte obchodníka, doplníte zásoby, sednete do svého auta vyzbrojeného turbem, kulomety a raketomety a přes pustinu, kde po vás jdou další banditi, dojedete do lokace, ve které většinou hledáte nějakou surovinu. Autorům se navíc povedlo využít jednu lokaci vícekrát, což je vlastnost, za kterou bych normálně kamenoval. V tomhle případě je ale lokace už poznamenaná vaší předešlou návštěvou. 

Například v jedné misi prohledáváte garáž banditů a sbíráte součástky k turbu, přitom se vám vaší nešikovností povede zničit polovinu garáže a musíte najít jiný východ. V další misi vás opět pošlou do garáže, tak do ní vejdete rovnou tímto novým vchodem a samotní bandité už vás z dálky poznají a informují ostatní kolegy, ať zabijou toho zmetka, co jim to tu minule rozbil. Připomíná mi to druhý díl princ s podtitulem Warrior Within, kde jste stejnou lokaci procházeli v minulosti jako stavbu plnou pastí a poté v přítomnosti, kdy vše bylo rozpadlé a prorostlé zelení.

Škoda jen, že samotná hra není moc rozlehlá. I když možná se dá mluvit o štěstí, protože kdyby jízdní model aut byl ještě o trochu horší, chodil bych pěšky. Z jedné strany na druhou se dá kaňonem projet za tři minuty. Lokací dohromady není víc než dvacet. Dohromady to tedy dává jen čtyři hodiny hraní hlavních misí. Pokud se ale budeme soustředit i na vedlejší, ale o nic méně zábavné úkoly, dostaneme se skoro na dvojnásobnou délku. A to už za tuhle cenu rozhodně stojí!

VERDIKT 
Kratší herní dobu, nulový příběh a horší jízdní model aut dorovnávají kvality, díky kterým se ID Software stali králi svého oboru. RAGE je střílečka, která měla přinést revoluci. To ale dneska slibuje každá druhá hra, takže s ohledem na to, že se jedná o čtyři roky starou hru, má přednosti, díky kterým se nejen vyrovná, ale dokonce předčí ostatní střílečky. Chcete výbornou řežbu, u které potřebujete minimálně myslet a máte blízko k postapokalyptickému světu? Líbil se vám Mad Max a chcete si vyzkoušet, jaké je to bojovat o přežití z bláznivými bandity? Nemusíte čekat do září.