RECENZE: HEARTHSTONE
Už jste někdy slyšeli o HEARTHSTONE? Karetní hra bez reálných karet od Blizzardu - tvůrců největší onlajnového gangbang v podobě World of Warcraft? Tahle RPG karetní hra, co vám zabere sotva dvacet minut, je už na trhu druhým rokem a za tu dobu sklidila spoustu úspěchů a poplácání po rameni. Její dvě hlavní přednosti jsou multiplatformová podpora a hlavně cena. Je totiž zadarmo!
Osobně jsem se dostal k Heartstone už na PC, ale i když je hra nápaditá a komplexní, hraní na PC právě takového titulu mi přišlo jako masturbace s palčáky na rukou vedle spící přítelkyně. Musí to přece jít i jinak. Lépe. Prostě je mnoho jiných věcí, které člověk může na PC dělat, než jen hrát jen karty. To ať si hrajou báby na magistrátech místo Solitaire.
Až s tabletem mi začala hra dávat smysl a podle mě je právě tablet jasnou cílovou platformou. Hrajete totiž proti systému nebo proti skutečnému hráči a taková hra zabere sotva patnáct minut, takže u mě slouží jako jasný podcast každé snídaně, čekání na bus, předspánkovou činnost, a nebo ten moment, kdy mi přítelkyně řekne "ještě chvilinku", když máme někam jít.
.jpg)
Těm rychlejším už to došlo, pomalejším to hold řeknu: během hraní je potřeba mít permanentní připojení k internetu. Je to multiplayerová hra, takže nejde o nic překvapivého (jestli jste i tak překvapení, doporučuji jíst víc zeleniny). Co se týče datové spotřeby, jedná se o malý zázrak, protože jedna hra si vezme pár stovek kilobajtů, což z ní dělá volbu i na dovolenou, protože i základní datový roaming dokáže za cenu malýho Karlovačka (a to je značka piva, které se klidně vyhnu) pokrýt i patnáct her.
Co je ale HEARTHSTONE zač? Než abych popisoval celý herní systém, nebo ho připodobňoval k jiným karetním hrám, které jste třeba v životě nehráli (což znamená, že jste měli pokažené celé dětství, sorry), raději popíšu základní principy a zbytek bude na vás. Hra vás naštěstí při první hře nehodí hned do vody, tedy do boje s jiným hráčem, protože takový rychlý masakr by vás nejen odradil od hraní HEARTHSTONE, ale taky jakékoli jiné hry od Blizzardu a hraní karet obecně.
.jpg)
Prvních pár zápasů se systémem vám tak představí devět hrdinů, kterého si vždy před zápasem vyberete a jež každý má specifickou vlastnost. Pak dostanete do ruky pár karet, které si můžete ještě na začátku vyměnit random za jiné, poté dostanete na začátku každého kola jednu kartu z balíčku. První kolo máte jeden bod many. To znamená, že jen kartu s takovou hodnotou nebo nižší můžete táhnout. S každým kolem se vám body obnoví a jeden se přidá. Budete tak moct táhnout silnější karty jak vy, tak protivník. Síla karet je naštěstí rovnoměrně rozdělena. Tím máte alespoň jistotu, že vás protivník nerozdrtí hned v prvních dvou kolech.
Cílem hry je porazit protivníka (nečekaně) tím, že mu klesne hodnota života hrdiny z třiceti na nulu. K tomu slouží karty postav, které známe z universa Warcraftu. Mají tři hodnoty. První je tedy cena many, druhá je hodnota života a třetí hodnota označuje útočnou sílu. Během jednoho tahu vyložíte kartu postavy, útočit s ní můžete až další kolo. Délka kola je totiž potřeba k nabití útoku. Z logiky věci to žádnou logiku nemá. Nebo možná jsou orkové po vtrhnutí na bojiště tak dezorientovaní, že je probere až první rána od protivníka. Pokud tedy kolo počkáte a vaše vyložená postavička to přežije, může zaútočit buď na jinou postavičku nebo na samotného hrdinu potažmo hráče.
Při útoku na postavičku tu je jedno velké ALE. Protivníkovi vždy uberete stejnou hodnotu života, jakou máte hodnotu útoku, ale stejně tak dojde k poškození vašeho života podle hodnoty protivníkovy zbraně. V reálu to asi vypadá tak, že neexistuje vykrytí útoku a dvě osoby vždy do sebe vzájemně říznou. Tím se alespoň kompenzuje nemožnost útoku ve stejném kole, kdy kartu vyložíte, protože kdo vám nově vyloženou postavu napadne, získá taky štych zpátky. To je základní stavební kámen hry.
.jpg)
Potud jeho jednoduché. Připočtěte ale k tomu extra vlastnost každého hrdiny za dva body many, jako je například vystřelený šíp, částečné uzdravení hrdiny, vyčarování postavy bez potřeby karty, nebo vykouzlení zbraně nebo štítu hlavnímu hrdinovi. Dále spousta vyložených karet má svoje extra vlastnosti. Příkladem za vše je Taunt, což je postava, na kterou musí protivník přednostně útočit.
Hra je plná mikrotransakcí, za které si můžete kupovat nové balíčky specifických karet přímo vhodné pro daného hrdinu, ale není to potřeba. Pokud máte štěstí a nejste úplné lamy, spousta karet se dá vyhrát v daily questech alá "vyhrajete 2 zápasy za šamana". Větší investicí je zakoupení tří dalších postaviček, což vás vyjde na cca 250kč za jednu a pro začátek zbytečné a je mířeno hlavně na hardcore hráče, které už nebaví základních devět hrdinů, nebo se chystají na turnaj.
Balíčky třiceti karet si můžete sami poskládat, což znamená, že vám klidně může na konci ztraceného zápasu přijít karta, která dokáže zvrátit výsledek ve vaší výhru. Vřele doporučuji ten epický zlomyslný pocit, když má protivník vyloženého silného Taunta a k němu další tři hrdiny, se kterými by vás během dalšího tahu rozdrtil jak tlustoprdka zasednutou čivavu, a vám přijde do ruky karta, kterou mu tu celou jeho slavnou armádu rozdrtíte a v dalším kole ho s klidem dorazíte.
.jpg)
Právě to je na téhle hře super. Pokud nemáte fakt blbej den, kdy by vás dokázalo ťuknout i auto v metru na eskalátorech a kolemjdoucí kotě vás z ničeho nic napadlo a svými mléčnými zuby se zakouslo do toho citlivějšího varlete, máte vždycky šanci vyhrát. Navíc díky absenci chatu se soupeřem, kdy jediná možná komunikace je využití několika charakterových hlášek, se vyhnete hejtům, které já osobně považuju za nejubožejši vyjadřování v historii neverbální komunikace hned po lístečku "Chceš se mnou chodit? Ano/Ne".
VERDIKT:
Stojí tedy tahle hra za zkoušku? Pokud už máte dost hraní žolíků s rodičema, když doma vypadne proud, přežívání pracovní doby se Solitaire, nebo prostě dlouho trůníte, zahraje si to. HEARTHSTONE podle mě je méně návykový než jiné hry od Blizzardu, méně složitý než LoL nebo Dota a přece ve své jednoduchosti skrývá komplexní složky, které z něj dělají vybroušenou karetní hru, která nezklame ani po stém zahrání (osobně odzkoušeno).