Saints Row: Gat out of Hell
Série Saints Row si v rámci sandboxu a otevřených městských akcí vždy šla vlastním směrem. Její kariéra tak může připomínat popovou hvězdičku, od které každý očekává výkony na playback a podepsání se na cokoliv, na čem drží lihovka, ale místo toho její život vypadá, jako když se Micku Jaggerovi někdo podívá kolem desáté ráno do ložnice a prohlédne tím oblakem koksu. Jinými slovy to, co se gangsta nigga typu hry stalo, připomíná víc něco od Marvelu až na to, že se v tom na dvě mikrovteřiny nemihne Stan Lee.
Zatímco trojka připomínala GTA, jehož protagonistům někdo hodil něco do pití (viz Téma), čtyřka přinesla dokonalou parodii na Matrix, která se hrála lépe než jeho oficiální zpracování (tímto zdravíme vývojáře Path of Neo a doufáme, že vřídek, který jsme jim ze srdce přáli, se už zahojil a zanechal ošklivou jizvu). To ale bohužel nezměnilo nic na tom, že se jednalo jen o rozšíření, na které nebyly chechtáky kvůli zkrachování THQ, takže ho Volition pod novým vydavatelem vydal jako samostatný titul.
Kamenem úrazu tak bylo, že herní náplň zůstala beze změny a série jen lehce pozměněných úkolů ve stejném městě, jaké bylo ve trojce, nepřinášela nic nového. Kdyby se tedy šlo o DLC, pár pařmenů by chrochtalo blahem. Jako plnohodnotný titul se ale jednalo o mrzáka, který bohužel vedle megalomanské trojky znamenal znatelný propad, tedy kromě možnosti padnout z výšky na frňák tak dobře, že to menším atomovým výbuchem zničí celou čtvrť:
S další generací konzolí se ale roztrhl chlupatý pytel HD remaků dobrých her a kdovíproč mezi ně někdo tříprstou rukou umístil i SR4. Aby si weboví hejtři neměli na co stěžovat, je k titulu přidán další datadisk, který je možné koupit i jako samostatný titul pro starší konzole, s přídavkem “Gat out of Hell“.
Jak už název blahosklonně napovídá, hlavním hrdinou je žluťák Gat, který se společně s ajťáckou Kinzie vydá do pekla, kde se hlavní ultrazloun, nejvyšší badass a celkově nejznámější paroháč široko daleko rozhodl provdat svou dceru za hlavního hrdinu předešlých sérií. Gatův sofistikovaný plán, jak tuhle svatbu překazit, je prostě dojít k pánovi temnot a střelit ho do xichtu, což většina přátel, které si v pekle uděláte, bere jako projekt, na kterém se nedá nic zkazit.
V otevřeného pekelném městě, ve kterém se můžete pohybovat díky různým dopravním prostředkům, ale já osobně doporučuji andělská křídla, je rozestavěná série úkolů. Čím víc jich splníte, tím víc Satana naštvete a tím blíž se k němu dostanete. Bohužel všechny hlavní mise jsou postaveny na principu “tohodle parťáka potřebuješ, splň pro něj deset vedlejších misí a je tvůj“ a je možné je projít během tří hodin a jste u konce hry dřív, než se venku vůbec začne rozednívat. Navíc pokud rádi plníte vedlejší mise, stane se vám, že přijdete k NPC, která vám zadá nějaký úkol, který už jste dávno udělali, takže po zadání následuje hned další rozhovor, jak vám to jde pěkně od ruky.
Hra nabízí několik alternativních konců, které ale nejsou závislé na tom, jaká rozhodnutí jste během hraní udělali, protože žádná nejsou. Prostě si tak vyberete jednu z možnosti, která se vám nejvíce líbí, a kouknete na video, po kterém následují jen závěrečné titulky a vrácení do podsvětí, protože v pekle je přece pořád co objevovat. Z Gat out of Hell se tak stává jednohubka na jediný večer, při které se budete bavit díky absurdnímu humoru a parodiím od hororů po muzikály. Stejně jako předešlý díl ale trpí syndromem vedlejších úkolů a z grafické stránky žádný pokrok také nečekejte.
Verdikt
Co z toho tedy vyplývá? Pokud chcete zabít večer, protože vypadla kabelovka, jedná se o dobrou volbu. Pokud tedy nečekáte žádnou evoluci, protože tahle hra je jen další univerzální hnědou omáčkou ze světa Saints, která sérii nikam dál neposunula. Naštěstí to od ní oproti čtvrtému dílu nikdo nečekal.
by Papírek