PRVNÍ DOJMY ZE STAR WARS: BATTLEFRONT
Cítil bych se jako pokrytec, kdybych vám všem doporučil zkusit si otevřenou betu multiplayerovky Star Wars: Battlefront a sám ji nevyzkoušel. Tak jsem z velké části kvůli vám (važte si toho) a z ještě větší části kvůli sobě, jako fanoušek Hvězdných válek (budu ten obtloustlej C3PO na prosincové premiéře), strávil dnešní noc s dualshockem v ruce.
Kdybych měl Battlefront k něčemu připodobnit, bude to jasně Battlefield. Není divu, když obě hry vznikly ve studiu DICE. Herní prostředí, i když v podobě známého universa, má spoustu společných znaků. Po několika hodinách, kdy se hráčovi otevře více možností primárních zbraní a sekundární výbavy, jdou jasně poznat rozškatulkovaní hráči do svých rolí. Několikrát jsem se tak na mapě setkal s hráči, kteří se zarytě drželi výhodných stanovišť pro odstřel. A to je možná hned první vada na kráse.
V betě jsou otevřené jen dvě mapy pro týmové multiplayery. První se odehrává na planetě Sullust a rozhodně nepatří mezi nejrozlehlejší. Vaším úkolem na téhle mapě velikosti fotbalového hřiště je ochrana spadnutých podů před útokem druhého týmu. Hrajete za dvě strany: impérium nebo rebelové. Na téhle mapě se ukáže nevýhoda impéria. Bílé brnění klonů je na tmavé planetě vidět přes celou mapu a tak se často stanete cílem snajprů.
Asi právě proto je druhá mapa dána na planetu Hoth, kterou známe ze starší filmové trilogie. Tady je mapa skoro čtyřnásobně větší než na Sullustu a hraje na ní až 40 hráčů najednou, ale i tady jsou v bílém oba týmy, takže ve výsledku má impérium na Sullustu hroznou nevýhodu. Možná by stálo za to přemýšlet o silnějších zbraní nebo brnění pro impérium za cenu pomalejšího pohybu alespoň pro Sullust, jinak to beru jako jasné nadržování rebelům (ani ve filmu jsem jim nefandil, ať žije impérium!).
Hraním si zvyšujete úrovně, což už po první hodině znamená novou zbraň a tři možné sekundární předměty. První je granát, jehož funkci snad nemusím vysvětlovat (pokud ano, jsi buď zapřísáhlý pacifista, nebo tě právě rozmrazili). Z dalších předmětů je zajímavý třeba JetPack, který vás jednou za čas může hodit o dvacet metrů dopředu, nebo jednorázová sniperka.
Poslední mód je vydržení několika vln nepřátel na Tatooine, který slouží spíš jako představení všech druhů nepřátel a herních stylů na mapě, která by se na Sullust vešla dvakrát a na Hoth osmkrát, takže ve mně vyvolávala pocit klaustrofobie.
Graficky je hra opravdu na vrcholku. Sníh se leskne, výbuchy vypadají velmi realisticky (přiznejme si, kdo kdy viděl opravdový výbuch?), stroje se hýbou křečovitě stejně jako ve starých filmech. Není divu, že má hra na PS4 snížené rozlišení na 900p. Na druhou stranu stále funguje bezproblémově nahrávání.
I přes filmové podání, hudbu z filmů, která intuitivně podbarvuje to, která strana právě vítězí, a krátké setkání s Dath Vaderem i Lukem Skywalkerem se nemůžu zbavit pocitu, že tahle hra už nic jiného nedokáže nabídnout a po pár hodinách musí přijít nuda. Snad se ve finální verzi tvůrci vytasí s více novinkami, protože jinak Star Wars: Battlefront dokáže u monitorů déle udržet jen skalní fandy série.
Výhled pěknej, ale k čemu mi to je, když tu mám konec mapy?