PREVIEW: JUST CAUSE 3

16.11.2015 21:21

Jestli si někdo myslí, že hodiny bezmozkového vyblbnutí nabízí jen GTA V, nejspíš nikdy nehrál žádný jiný sandbox. Je až s podivem, jak je GTA realistickou hrou oproti jiným titulům ve stejném žánru. Co třeba série Saints Row? Tam autoři začínali s čistou gangsta akcí, s dalšími díly ale přešly do úplně nového subžánru, kde šlo opravdu jen o vyblbnutí díky superschopnostem a zbraním ve tvaru a barvě Rosenbergova můdí nebo pistole, co střílela dubstep.

Trošku mimo vždycky stála sandbox akce Just Cause, jejíž třetí díl vychází ani ne za měsíc. Ani já jsem nikdy nebyl moc velkým fandou téhle trošku odfláklé akce. Ne že by se jednalo o úplný propadák, jen jsem měl vždy při hraní pocitu, že hraji low budgetovku s rozlehlým, ale trochu prázdným světem. A přitom může nabídnout některé herní mechanismy, které v sobě ani Saints Row ani GTA (zatím) nemá. Tam, kde SS (já vím, že je to blbá zkratka pro Saints Row, ale já ji nevymyslel) začala být surrealistickou akcí s mimozemšťanama a nahým prezidentem, si Just Cause udržel prvky realismu. Tam, kde v GTA umíráte, protože jste si zapomněli otevřít padák nebo vás někdo sestřelil, v Just Cause máte další šanci, jak nejen přežít, ale rovnou pokračovat v akci. Ale po pořádku.

Od vydání Just Cause 2 nás dělí dobrých pět let. Hlavní hrdina s nic neříkajícím jménem Rico Rodriguez (to je jak kdyby se u nás největší borec jmenoval Honza Novák, jen pro porovnání) se vrací na svůj rodný ostrov Medici někde uprostřed Středozemního moře. Někdo ho ale hned při přiblížení se k ostrovu sestřelí a Rico nejdříve zabije pár desítek lidí, než ho vůbec napadne zeptat se, co se děje. Faktem je, že nad celým ostrovem Medici a dalšími dvěmi přilehlými ostrovy panuje tvrdou rukou diktátora General di Ravello. A kamarád Mario vnukne Ricovi, jak by bylo skvělý despotu Ravella odstranit. Jak to udělat, už je na Ricovi. A ten začne dělat to, co mu šlo vždycky – chaos.

Rico Rodriguez měl ale vždycky odpor k chození. Pohyb po světě tak funguje stejně, na jaký jste zvyklí ve skutečnosti, pokud jste miliardáři beze strachu z výšek a nulovým pudem sebezáchovy. Hlavním transportérem třetího dílu je wingsuit. Pro ty, co nevědí, co to je, jedná se o blány mezi končetinama a tělem, která z volného pádu udělá trochu řiditelný pád směrem vpřed. Realitou je, že s wingsuitem se už zabila spousta lidí a tím pádem je to asi nejextrémější způsob dopravy hned po jízdě na segwayi po dálnici. V protisměru. Se zavázanýma očima. Takže asi tak.

V Just Cause (v překladu Prostě proto) je tedy doporučeno používat wingsuit i pro přecházení od postele na záchod. Samozřejmě je možné si projet prosluněný ostrov dalšími prostředky dopravy, které si někde tradičně vypůjčíte, kdo by to ale dělal, když může létat?

Na čem také hra staví, je zničitelnost prostředí. Na vybuchující benzínku jsme už ve hrách zvyklí a připadá nám to stejně běžná jako feťáci na pražském Hlavním nádraží. Nechat ale vybuchnout pilíře a dívat se, jak padá obrovský most včetně všech aut na něm, to už je jiná. K vyvolání totálního chaosu, kde všechno kolem vás vybuchuje jak ve filmu Michaela Baye, slouží nejen vyvedený engine, ale taky fakt, že u sebe můžete mít neomezené množství C4. S tím už se dá něco dělat, ne?

Další futurkou je vystřelovací hák, který je snad dneska v každé hře. Hold dva roky zpátky byla hrozně cool a in lukostřelba (Crysis 3, Tomb Raider, Far Cry…), dneska je to lanko na háku (Dying Light, AC: Syndicate a nejspíš i Mirror´s Edge: Catalyst). Ten vám kamarádka Dimal vylepší tak, že se můžete přitáhnout k objektu nebo objekt k sobě, ale navíc se dají přitáhnout k sobě vzájemně. Postupným vylepšením těchto dvou vybavení se otevírá nový způsob hraní, kdy se prakticky nemusíte dotknout země.

Příklad jedné mise: Vyskočíte z letadla, wingsuitem proletíte těsně nad skalami, ale místo otevření padáku (protože padák je pro ty zbytečně bohatý) se přitáhnete hákem o komín elektrárny a ve zběsilém letu pokračujete dál. Dorazíte na místo mise, kde máte zničit sochu despoty. Jednu stranu lana připevníte na vybuchující barel, druhou na příliš velký nos mramorového diktátora a necháte stahovací mechanismus vykonat svou práci.

Nějaký hluboký příběh od hry nečekejte. Stejně tak ani náplň úkolů nebude nic světoborného, to říkám dopředu. Tvůrci si naštěstí uvědomili, že zběsilá jízda, ať je sebezběsilejší, svou repetetivností začne tak jako tak po nějaké době nudit. Takže v čem je ten háček, který mě má donutit si hru zahrát i o půlnoci místo čumění do sousedovic okna? Odpovědí jsou možnosti.

Just Cause není titul, který by chtěl servírovat postupně zábavu po porcích. Prostě tady máte všechno, co tu jde dělat, a zbytek už je na vás. Jestli se pak někdo opováží říct, že úkoly jsou nudné, jen tím ukázal, že má omezenou fantazii a během hraní využívá ty samé prvky pořád dokola.

Není žádnou hanbou přiznat si, že nemáte chuť vymýšlet rozličné způsoby, jak misi projít. Jsou hráči, kteří od hry čekají instantní zážitek, který se jim automaticky naservíruje. Pokud mezi takové hráče patříte, Just Cause není pro vás. Prostě na tu hru zapomeňte. Do rukou by se vám dostala hra s plochými úkoly, rozlehlým poloprázdným světem a slabým příběhem. To přece nemáte zapotřebí, ne?

Ale vy, co jste svým způsobem hračičkové (neplést s infantilitou). Vy, co dokážete utopit hodiny v probíhání světa GTA, aniž byste sáhli na jedinou hlavní misi. Vy, co vás baví hledat hranice a zkoušet stále něco nového. Vy asi budete chrochtat blahem. 

Just Cause 3 vychází na PS4, XBOX ONE a PC 1. prosince.