NEED FOR SPEED: NO LIMITS

20.10.2015 16:28

Tuhle rádoby plnohodnotnou hru jsme už představovali v Crapperově preview. Píšu rádoby ne snad z důvodu, že bych na hru chtěl hned zpočátku nadávat, ale popravdě autoři slibovali víceméně to, na co jsme u série Need for Speed zvyklí od doby Underground 2: otevřený svět, tuning s miriádami možností a hlavně licenzovaná graficky skvěle zpracovaná auta.

Titul No Limits byl v Evropě přístupný už v lednu jen pro Nizozemí v rámci betatestu, protože někoho napadlo, že jediná země v Evropě, kde se může legálně sjet každý, je perfektní místo, odkud sbírat zpětnou vazbu od hráčů. Až na konci září se dostal na AppStore a Google Play zdarma s mikrotransakcemi. A rovnou v prvním dni nasbíral víc negativních hodnocení, než je na příjmu pacientů s trávicími problémy po vydání nového receptu Ládi Hrušky. No Limits totiž nabízí trochu jiný zážitek, než jsme u mobilních her zvyklí.

PRVNÍ NEED FOR SPEED, KDE ZÁVODY JSOU AŽ NA DRUHÉ KOLEJI 

Prvním zklamáním je absence otevřeného světa. Ten se ztratil v rámci betatestingu, kdy nejspíš několik sjetých hráčů dostalo akutní fobii z otevřeného prostoru a na dně šatní skříně ve svém feedbacku poprosili vývojáře, ať ho dají pryč. Nebo to prostě bylo technicky náročné. I když kdo ví... Z celého města nám tak zbyla nicneříkající mapa, která funguje jako pro začátečníka nepřehledné mnu, což je vlastně první věc, která na něj po zapnutí vybafne.

Teď k faktu, proč za první den byla tak negativní zpětná vazba. Tahle hra vás totiž nehodí hned do akce a bezmozkového řízení. Všechny herní systémy se vám otevírají postupně a plnohodnotný titul dostanete do ruky až na patnáctém levelu, což jsou minimálně čtyři hodiny herního času! U toho, kdo napsal negativní komentáře hned první den, je velká šance, že se tak ani nedostal k tuningu aut, turnajům a car showroomu. V překladu si vyzkoušel nudné a navíc krátké závody s tvrdými limity.

Vývojáři navíc tlačí na zodpovědnost undergroundového řidiče, což mi osobně přijde stejně zbytečné, jako si k BicMac menu dát dietní colu. Samotné závody mají sotva 45 vteřin, ale než se k nim dostanete, je potřeba auto vylepšit, zkontrolovat doky, jestli náhodou nepřišel nový lepší díl, nebo dokonce auto nebude dostatečně silné pro závod a tím pádem ho musíte vylepšit jiným způsobem. K tomu slouží dvě hlavní závodní linky.

První jsou klasické undergroundové výzvy, kdy v sérii závodů jedete proti konkurenci, doručíte luxusní auto na druhou stranu města bez škrábnutí, nebo prostě jedete na čas. Druhou jsou oficiální závody, kde s autem dané značky projíždíte opět různé závody a postupně taky sbíráte zkušenosti. Zjednodušeně když jsou na vás závody v undergroundové části moc těžké, přejdete na oficiální, dokud vás nezačnou porážet i tam. A tak pořad dokola.

Za výhru dostáváte herní měnu, díly nebo blueprints na auta. Auta se tu totiž nakupují, ale musíte na ně sehnat návody, podle kterých si je postavíte. Ty ale není možné vyhrát jen v závodech a musíte občas čekat, jestli se náhodou neobjeví v nabídce za herní měnu. Další měnou jsou zlaté cihličky, které získáváte za postup na vyšší úroveň a plnění výzev (udělejte takhle dlouhý smyk, zahraje dnes více jak 10 závodů atd.). Postup je opravdu pomalý, což nahrává mikrotransakcím. Za ty se ve hře dá koupit snad všechno.

Třeba tuning vzhledu auta je možný platit pouze zlatem a i jednoduché křídlo vás může stát všechny cihličky, co jste dostali za poslední hodinu hraní. Navíc na tuning hra lákala. Právě odsud má podtitul No Limits a tvůrci vykřikovali šestimístná čísla možných kombinací dílů. A výsledek? Díly motoru čistě zvedají zrychlení, rychlost a dobu, po kterou máte puštěné nitro. Žádnou změnu jízdních vlastností jsem nezaznamenal vlastně ani při změně aut. Komponenty vzhledu se omezily na nárazníky, křídla, kola, kapoty, střešní nasávače (to si vážně někdo dá na auto?), výměna světel za čirou optiku a kompletní bodykity. Prostě pokud máte vkus jako Kutil Tim a srdce plácnout na auto za pár milionů laminát za tři stovky, ze kterého si váš soused postavil kanoe, se kterou každé léto sjíždí Sázavu, můžete z Mustanga udělat pěknou sekačku. Škoda, že od každého komponentu máte jen pár možnosti pro každé auto.

Zpestřením, které snad dokáže hru udržet déle naživu, jsou eventy. Minulý víkend to byla série závodů pod taktovkou Snoop Doga, který zde byl vyobrazen jednoduchou malůvkou, kterou doprovázely krutý ghetto hlášky, které asi mají motivovat k dalšímu závodu. Hlavní výhrou byl Ford Mustang.

Konečně snad dostanu k samotnému závodění. To je okleštěné, jak jen to šlo. Zrychlovat ani brzdit nemůžete. Auto jede samo. Dotykem po stranách se zatáčí. Pokud táhnete prstem nahoru, pustíte nitro, posunem dolů aktivujete režim smyku, ve kterém má auto větší rate a automaticky se mu začne zpátky načítat nitro. Toť vše. Většinou je po 40 vteřinách hotovo. Všechna auta navíc mají stejné jízdní vlastnosti, takže výběr vozů pro závod určuje spíš samotná náročnost závodu, než třeba obliba toho a toho auta.

Poslední zastávkou je grafika. A tady je to snad nejhorší. Hraji na 8" fullHD tabletu. Rozlišení je nativně nastaveno na nějakých 640x480 a nejde změnit stejně jako nějaké detaily nebo dohlednost. V překladu hra sice jede čistě, auta jsou vcelku detailní, ale dohlednost je tak třicet metrů, a pokud je od vás protivník o notný kus dál, vidíte z něj díky rozlišení jen pár kostiček, podle kterých bych tipoval, že se jedná spíš o MineCraft. Na malých telefonech se možná malé rozlišení ztratí, ale na tablety hru prostě nestahovat.

VERDIKT:
Ve výsledku se opravdu jedná o veliké zklamání. Ani ne tak z důvodu, že by No Limits bylo špatnou hru. Naopak nabízí jiný pohled, jak se dají závodní hry dělat. Ale to zpracování? Ty kraťoučké závody a omezené možnosti úprav? Kdyby hra vyšla se zcela jiným jménem, byla by zařazena do nadprůměru. V rodině Need For Speed ale dělá ostudu. A co měla znamenat ta masivní kampaň plná slibů a navíc megalomanský název No Limits? Škoda mluvit…