LIFE IS STRANGE: EPISODE 3

11.12.2015 14:41

Kvůli zpomalené druhé epizodě jsem si dal od Life is Strange na chvíli pauzu. Třetí mě popravdě zpočátku moc nelákala. Až ve chvíli, kdy mě zas chytla předvánoční emo-nálada, jsem dostal chuť zjistit, co se dál dělo s Max a její „na všechno se vám vykašlu“ kámoškou Chloe.

Menší spoiler, ale tady se mu bohužel nevyhnu. Celou třetí epizodou se táhne pokleslá atmosféra kvůli faktům, které se staly na konci epizody druhé. Osobně by mě zajímalo, jak se dějově hra popasovala s druhou možností rozhodnutí. Je možné, že by děj včetně lokací byl úplně někde jinde? Možná. A možná by se jen pár rozhovorů stočilo jiným směrem, jako jsme zvyklí u Telltaleovek. I když kdo ví. V Zaklínači 2 díky jedinému rozhodnutí byla více jak třetina hry úplně jiná. Nebuďme tedy úzkoprsí a doufejme v očekávání. Alespoň tenhle prvek brnká na strunu znovuhratelnosti.

Ve třetí epizodě se víc zaměříme na kamarádku Chloe. I když se většinu času chová jako odtažitá mrcha, ukáže se, že to vážně v životě nemá moc jednoduché. Nutno dodat, že si za většinu problémů stejně může sama. A navíc má pořádný vliv na samotnou Max. Ta ji třeba slepě následuje v noci na školní pozemek, i když jde o regulérní vloupání. Díky pár náznakům se navíc začíná ukazovat, že Chloe možná kope za druhý tým, ale tuhle debatu s klidem nechám homofobikům na diskuzních fórech.

Co se týče hratelnosti, první polovina epizody je naprosto nudná. Max sice stále manipuluje s časem trochu jiným způsobem, než jsme s SF a fantasy svět zvyklí, ale její schopnosti se dále nerozvíjejí a wow efekt nepřichází. A pak najednou přijde zlepšení v druhé hodině a přišlo mi, že se konečně začíná něco dít.

Najednou se tu objevuje další možnost, jak Max může využívat svou schopnost. Konečně přesouvání času nepoužívá pouze na konci rozhovorů k tomu, aby si vybrala jinou odpověď, ale také ke skládání informací, díky kterým může zpětně odpovídajícího rovnou vydírat. Třeba se někoho na něco zeptá, on jí odpoví, Max přetočí čas a rovnou tuhle informaci na něj bafne a řekne, že to ví celé město. Sakra ta holka začíná jít do sebe. Teda kromě faktu, že začala chodit v hadrech holky, po které je vyhlášeno celostátní pátrání, což jí přijde hrozně kůl, ale mně to připadá morbidní.

Všechno to využívání a zneužívání času se zatím Max ani jednou nevymstilo. V pozadí ale začínají vyplývat fakta, která si pohrávají s teorií relativity, motýlím efektem, zákonem padajícího hovna a dalšími několika nikdy naostro nevyzkoušenými teoriemi kolem možného cestování v čase.

S tím opět přichází wow efekt na konci epizody. I když hráče opět osloví (a jestli ne, tak je s váma něco hódně špatně), pomalu si začínám zvykat, že se tím emotivně nabitým momentem autoři snaží zakrýt zbylý průměrný obsah. A nutno dodat, že to se jim i vcelku daří.

VERDIKT:
Kvalita opět pomalu klesla. O hratelnosti se nedá ani mluvit, protože Life is Strange se ze hry přeorientoval na interaktivní interpretaci jednoho melancholického fantasy vyprávění. Nebýt možnosti voleb, stálé potřeby vědět, co bude dál, a jedné líbačky, vůbec by mě nenapadlo se ke čtvrté epizodě usadit. Jestli ale další epizoda bude mít stejné obrátky jako posledních půl hodiny téhle, jedná se o výborně přípravenou půdu.