RECENZE: LIFE IS STRANGE EPISODE 2

Konečně jsem se dostal ke druhé epizodě emotivní adventury Life is Strange. S malou zakomplexovanou Max se toho od posledně moc nestalo. Vlastně uběhla jediná noc od doby, co začala vracet čas. Probouzí se tedy s pocitem, že je všemocná a každému v ten nový den ukáže, kdo je tady pánem. Vlastně ne, protože je přece emo hipsterka a oblíbený terč několika lidí ze školy.

Naštěstí je tady ubrečená Kate, kterou jsem několikrát potkal už během první epizody, což je nevýrazná holka s křížkem na krku, co by o panenství přišla, jen pokud by někdo vypadal jako duch svatý. A protože se mezitím odehrála party, kterou pořádal náš chlapeček, co ohrožoval nejlepší kamarádku Max v první epizodě pistolí, Kate se na ni vydala, někdo ji hodil něco do pití a vznikl z toho pěkný videozáznam. Neustále propírané vztahy mezi všemi žáky školy mi připomínají Dawsonův svět a pomalu začínám přemýšlet, jestli jsem náhodou nechodil na špatnou školu, protože tady i ortodoxní katoličky mají svou sex-tape. Novou virální hvězdou a terčem posměchu se tak stává Kate a Max si může v klidu zkoušet dál, kam až vedou její schopnosti.

Od minula už ale nejlepší kamarádka Chloe ví, čeho je Max schopná, a rozhodne se, že ji pomůže svoje schopnosti rozvinout. V praxi to znamená, že nadranou Chloe dvakrát zachráníme před jistou smrtí a křížem krážem přitom projdeme smetiště. Žádnou další nadřazenou schopnost ale po celou dobu nezískáme, takže svůj talent Max pěkně plýtvá na to, aby uhádla, kolik drobných má Chloe v kapse a jestli se sám od sebe spustí jukebox. Prostě hrdinka všech hospodských hádanek.

Druhá epizoda pomalu začíná ztrácet dech. Možná za to může i o trochu delší herní doba, která se přehoupla lehce přes dvě hodinky, možná občas nelogicky stavěné úkoly, které mají jen za úkol ukázat interaktivitu prostředí. Nebo se taky může jednat jen o natahování mimopříběhových částí hry. Například se Max na smetišti rozhodne, že potřebuje prázdnou lahev z paluby ztrouchnivělé lodi, protože prázdná lahev je přesně to, co každá mladá fotografka potřebuje k životu na skládce, že jo (co ty lidi asi berou za drogy…) O kus dál leží na šrotu auta prkno, které by podle ní šlo bezvadně použít jako most na palubu.

Max sice umí vracet čas, ale rozeběhnout se je pro ni nadlidský úkol. Takže následovalo pětiminutové chození po skládce sem a tam, než jsem se zorientoval, a dostal se uličkami šrotu k prknu z druhé strany. A přitom hned vedle lodi leželo na zemi naprosto identické prkno, které ale nebylo interaktivní. Nebo možná má Max tolik soudnosti, aby na smeťáku nesbírala nic ze země.

Ať si tedy budeme namlouvat, co chcem, Life is Strange je hlavně o příběhu a hra nás jím prostě interaktivně provádí. Hlavní tažnou silou se tak stávají rozhodnutí, které už ne vždy nejdou vracet zpět a konečně tak přichází úzkost z dopadu našich definitivních rozhodnutí (a taky pocit znovuhratelnosti). Navíc se ve městě opravdu dějí divné věci od zblázněného počasí, přes úchylného školníka, až po skutečnost, že když na dívčích umývarkách otočíte kohoutkem u umyvadla, ve sprchách přestane téct teplá.

VERDIKT:
Druhá epizoda nepřináší nic moc nového. Děj se zas o tolik neposune, Max začíná působit jako typická „mouchy, snězte si mě“ a svoje nadpřirozené schopnosti využívá jen omezeně. Naštěstí dost zachraňují zajímavé okolní postavy se svou bohatou minulostí, stále skvělá melancholická hudba a další wow moment na konci epizody. Nebýt toho, nejspíš bych se do třetí epizody vůbec nepouštěl. 

                                              

Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode