DENÍK MRZUTÉHO HRÁČE #9 SPRÁVNÝ COVER
Představte si hráčského neználka, co přijde do obchodu a sáhne po první hře podle obalu s pocitem, že tohle se synáčkovi musí líbit, protože meč toho chlapíka je delší než na hře, co kupoval minulý rok. Typická předvánoční klasika. Sice drsný obrázek může být jistou zárukou kvality, ale opravdu se podle toho dá orientovat? Nemluvě o tom, že délka meče podle psychologů má odrážet komplex délky svého přirození. To si ale nejspíš taťka hnedka neuvědomí.
Když už není na obalu hora svalů s obří zbraní, musí tam být polonahá ženština. Alespoň mají feministky za co bojovat, i když i mě udivuje fakt, že ženská, pokud má pod třicet let a velikost hrudníku nad číslo čtyři, nemá nárok na pořádné brnění. Nejznámější je kombinace obou pohlaví, kdy ženská musí být v submisivní pozici, protože jinak by to nikdo nekupoval a hejtři na fórech by měli na co nadávat.
Poslední možností je absence hrdinů a obal zdobí jen nicneříkající jméno titulu, vyvedené v propracované grafice. Na pozadí se musí objevit nějaký typický znak nebo struktura, která má tvar herního artefaktu, nebo tetování, protože dneska kérka nemusí být jen delfín z basy nebo motýlek nad zadkem po propařené noci.
Je mi jasné, že asi těžko můžu na obalu čekat hrnec písmenkové polévky nebo pohled na spícího trolla. Na druhou stranu mi přijde, že obaly začínají být prvoplánově co nejkrutější, jen aby přitáhly pozornost. Možná za to může generace diváků, u kterých je prokázána vyšší sledovanost co nejbrutálnější pořadů (pozdravujeme Hru o trůny), ale je potřeba krmit hráče hektolitry krve jen proto, že hra v regálu na pravé i levé straně to bude na obalu mít taky?
Právě úplně nový nápad bez špetky rudého, prsatého nebo prodlouženého klišé může být výhrou, díky které náhodný kupující vybere právě titul, který na první pohled nebude jen další cihlou ve zdi.