#7 Po 6 hodinách v Zaklínači 3 mi každej nakopává zadek
Titulek mluví za vše a stejně mi při každém jeho přečtení lezou slzy do očí. Proč normální obtížnost je tak těžká? A to jsem si chtěl nejdříve koupit Bloodborne a alespoň na jeden večer zakusit, jaké to je být hardcore hráčem. Podle mě bych to vydržel nejdéle 20 minut (tj. 20 smrtí), než bych odhodil ovladač a s paličkou na maso se vydal k nejbližším popelnicím, abych vyzkoušel, jestli opravdu jsou potkani tak sebejistý a krvelačný parchanti jako ve hře.
Ale zpátky k Wiedzminovi a jeho Divokému honu. Jako někdo, kdo prošel minulé dva díly (několikrát) a přečetl pentalogii o Ciri, než dohrál hry, jsem počítal s tím, že se budu v jeho světě pohybovat s grácií černocha na Václaváku po setmění, ale místo toho na mě vybafne nepřehledný inventář. Než se v něm zorientuju a dokážu si namíchat první Vlaštovku, už mi roztomilý vlkodlak stihl vysvětlit, kdo je lesa pán. Půl minuty načítání, blbě zodpovězená otázka v hospodě, zalesknutí čepele a už se zase koukám na loadingovou obrazovku.
Přijde to tedy jenom mně, nebo Geralt začíná ztrácet páru? Do hnusáků, které jsem na konci dvojky řezal levou zadní (tedy lehkým útokem mečem na jednu ránu), tady mlátím půl hodiny jak kur*va s parchantem, až mám meč omlácenej jak cikánský hračky. (Takové xenofobie v jedné větě. Měl bych si zajít k faráři pro odpuštění. Snad už jsem dost starej na to, aby mě nezačal osahávat.)
Četl jsem v nějakém dřívějším rozhovoru s důležitě vypadajícím plešounem z CD Projektu, že je v novém Zaklínači spousta úkolů a míst, kde mě rozmašírujou, pokud nebudu na dané úrovni. Chápu postoj, že hráč se nemá vodit za ručičku, ale hra mi to nějak zapomněla připomenout, takže jsem si na pána vzpomněl až ve chvíli, kdy jsem studoval vedlejší úkoly a přemýšlel, proč jsou některé zobrazeny červeně. No jasně, tam mám jít, pokud mám nejméně level devět a já jsem teprve čtyřka. A já si říkal, proč si mě ten vlkodlak dává na dvě rány.
Konečně se tedy objevila hra, která nemá za cíl hráče pochválit za každý minimalistický milník, který se mu povede. Líbí se mi tenhle dospělý přístup. Jen mohl někdo dát dopředu vědět, že Zaklínač není jen o tom, abychom si užili děj, ale také v sobě skrývá výzvu.
Já už to konečně vím. A ke každému úkolu už budu přistupovat s respektem, olejem na všechny druhy příšer, zásobou vlaštovky a čerstvě opravenou zbrojí. A pod stolem budu mít připravenou paličku na maso pro všechny případy.
PS: Po dalších čtyřech hodinách jsem se vrátil k vlkodlakovi, který podlehl během desetivteřinového boje. Asi jsem se k němu mohl vrátit hodinku dvě dřív.
