#3 WALKTHROUGH
Když do vyhledávače TyTrubko (YouTube) napíšu slovo walkthrough, vyskočí mi přesně 1,6 bambilionu výsledků. To je cifra, která by nás měla zarážet nejen svou nesmyslností, ale zároveň poukázat na to, jak jsou dnešní hráči líní zapojit svoje mozkové buňky. Přitom by někdy stačilo přemýšlet nad problémem jen o pár minut déle a výsledek je na světě. A pocit z něj? Nepopsatelný!
Tedy od začátku. Walktrough (v překladu projít skrz) není druh demolition derby, ani dokument o odpaňování hlemýžďů zahradních, ale záznam průchodu hrou od začátku do konce. Čili pokud se některý z nás rádoby profesionálních hráčů s nudlí u nosu a sedmým pivem za večer v bachoru sekne na první pohled neprůchozím úsekem, stačí si na trubce najít stejnou pasáž a hned má řešení v klíně.
Dokážu přimhouřit oko nad vyhledáváním hlavní děj neovlivňujících vedlejších úkolů a easter eggů. Ty by snad ani bez pomoci komunity v dnešní době nešly všechny vyhledat. A to o tom píše hráč, který je bez práce a maminka mu pere, natož co by měli dělat ostatní školou či prací povinní.
Ale povinné úkoly si máme splnit sami. Představte si, že si koupíte skládající letadélko, měsíc se s ním den co den moříte a nakonec poslední dva dny za vás udělá někdo jinej? To bych to letadélko rozlámal na pět kusů, složil do pentagramu, zapálil a popel rozsypal do čtyř světových stran. A navíc bych během celé té operace nepolykal, abych mohl na konci tomu ničiteli dětských snů věnovat bio pomádu přímo na temeno.
Když jsem před patnácti lety hrál hry a nevěděl jak dál, klidně se mi stalo, že jsem na postup přišel až za půl roku. Pamatujete ve Vietcongu na misi v tunelech? Nevěděl jsem, že se dá zapnout svítilna tlačítkem L a opravdu jsem se snažil celý ten kus projít po tmě, což se mi po ukládání za každým rohem povedlo. Když se ke mně pak donesla informace o svítilně, s gustem jsem se nad ní pousmál. Já byl ten, kdo to zvládnul bez ní!
A pak jsem narazil na kousky, u kterých jsem se prostě a jednoduše zasekl na několik let. Hru jsem dva roky nehrál, mezitím reinstall windows, a já věděl, že jsem se v té dané hře dostal sakra daleko, ale tam na konci na mě číhá zkouška, ze které jsem měl už dopředu strach. Ale umíte si představit, že nakonec sami zjistíte jak na to a projdete část, která vám drásala nervy už před několika lety? Je to jako pocit, když máte zácpu. Pořád to nejde a nejde. Toho klíčového momentu se pomalu ale jistě začínáte bát a pak najednou sedíte se studeným potem po celém těle a je vám neskonale dobře. A pokoření hráčského problému je ještě o kabel delší.
Myslím, že je to jeden z mála momentů, který můžeme zažít jen my, opravdoví hráči. A walkthrough je pro slabochy, kteří se ani bez čípku neumí pořádně vy…