DENÍK MRZUTÉHO HRÁČE #22 Zakopávám o Pokébally
I mě zasáhla tahle vlna a hraju Pokémon GO. A vlastně se tak za to trochu stydím. Když vidím, jak lidi s čumákama zaraženýma do mobilů vchází slepě pod tramvaje, prochází skrze hřbitovy a sdílej na asociálních sítích, že se jim právě objevil Jigglypuff na hlavě spícího bezdomovce na hlavním nádraží, říkám si, že zombie apokalypsa je tady.
Zajímalo by mě, kolik lidí, co to teď hrajou, byli opravdu těmi závisláky, co na přelomu tisíciletí vyměňovali kartičky s Pokémony a po dokoukání jediného dílu o sobotní ráno dostávali abstinenční záchvat. Co si budem nalhávat, éra Pokémonů je už prostě za námi a většina dnešního nedorostu vůbec nepochopí, jaká mánie to bývala.
A najednou vznikne aplikace, která si bere koncept geo-cachingu a s jistými potížemi do něj narve celý universum, spustí ho na naprosto nestabilních serverech a k tomu nutí hráče, aby se sám hýbal, aby dosáhl výsledků. Kdyby mi tenhle nápad jako investorovi někdo představil, asi bych mu ukázal kufr s balíkem stodolarovek, pak ho před jeho očima prudce zavřel a úlisně se usmál. A hele, vono to funguje!
Z jedný strany je supr, že se konečně našla appka, která dokáže zvednout z gauče i toho největšího lenocha a donutit ho pohybovat se na přímém slunci. A vlastně mě celý koncept chytání Pokémonů zaujal natolik, že jsem si GO nainstaloval ještě před oficiálním spuštěním v Evropě. A pak přišel tvrdej pád do reality. Inkubace vajíček prostě a jednoduše nefunguje. Nachozených pár kilometrů (ještě že mám psa, co to zvládne) a započítáno přibližně prvních tři sta metrů. Proč? Protože je potřeba mít aplikaci neustále spuštěnou, což můj mobil úplně nepochopil a přepíná se do spánku, kde se kilometry nenačítají, nebo zas můj běh vyhodnocoval jako jízdu a tím pádem nic nenačetl. Takový fakt ale spíš patří do recenze, kterou vás ani nebudu nudit, protože tahle vlna přejde stejně rychle, jako se objevila, a za dva měsíce si po Pokémon GO nikdo ani nevzdechne.
Obecně mě na tomhle boomu štve hlavně to, že pro většinu lidí je to snad jediný důvod, proč vytáhnout kočárek s děckem na denní světlo nebo přítelkyni na kolo. Navíc levelování na základě sbírání pořád stejných pokémonů je jak dojit mrtvou krávu. Kam se poděly zápasy mezi hráči? Ta klikačka v Gymech se přece nemůže počítat! Pamatujete na verze Pokemonů pro Game Boy? Klasické RPG, kde bylo potřeba strategicky rozmýšlet výběr Pokémona na základě typu nepřítele, střídání útoků a levelování? Nebo potřeba oslabit Pokémona před jeho chycením?
Takže sice Pokémon GO zafungoval jako spouštěč nostalgie, ale ve výsledku jsem si raději nainstaloval emulátor na Game Boy Advanced pro Android a v Pokémon Fire Red mám nahráno už 17 hodin.
A poslední věc na zamyšlení: Když ve světě Pokémon nejsou zvířata a já si tam dám k obědu kuře, znamená to, že jím Pidgeotta?
