DENÍK MRZUTÉHO HRÁČE #21 Všude samej energiťák
Dneska to bude trochu na zamyšlení, ale dřív, než většinu profi hráčů (a jejich sponzorů) urazím, přidám jeden osobní fakt k dobru. Pro několik typů lidí mám přezdívky, které mají přesně vystihovat jednu jejich vlastnost, neřest, která se mi osobně příčí. A vlastně se jim tak za zády posmívám. Hups.
Tlustý ženský v legínách jsou tak pro mě Humpf!, což je zvolání, které vydává hroch na Zeměploše podle Terryho Pratchetta. Chápete, kam tím mířím? Člověk, co nemá dostatek sebekázně, aby uhlídal, že do sebe nenacpe jedenáct koblih denně a nezapije to galónem koly, nemá mít právo kupovat si takové v jádru nebezpečné věci, jako jsou legíny. Stačí, aby řidič s dostatkem vkusu jel kolem chodníku, po kterém se valí sotva dvacetiletá slečna s fazónou lehce ojetého, ale pořádně zbouraného SUV, a chudák řidič ztratí pozornost a vlítne na autobusovou zastávku. Navíc nechápu, koho v módním průmyslu napadlo, že by bylo hrozně fajn vyrábět legíny v konfekční velikosti XXL, protože je to asi stejně stupidní nápad, jako dělat podprsenky velikosti A.
A stejně tak mám psychický opar pokaždé, když vidím obézní chlapy s energiťákem v ruce. Ty jsem pro změnu pojmenoval Flash, protože většina těhle typů na ulici sotva pajdá a závdavkem každý druhý krok doplňuje lokem drinku. Na co to takovému člověku vůbec je? Myslíte, že chlap, co si na své jižní partie přes břicho nevidí, potřebuje 5 deka cukru v pití navíc, aby dokázal vylézt schody, což hubení jedinci zvládnou i bez zastávky a bez potřeby se rozdýchat? Ne!
A tak se dostávám k takzvaným “profi“ hráčům, kteří na turnajích vedle sebe mají vždy energy pouze a té jedné značky. Nikdo z těch lidí vám ale s klidným srdcem neřekne, že si to kupuje. Jasně, všechno je ten marketing a prodakt plejsment. Prostě by to vypadalo blbě, kdyby měl tým hráčů Counter Striku sponzora třeba Red Bull a zatím by všichni jeho hráči popíjeli malinový čaj od Jemči.
A tak se z tohohle pití energiťáků stal tak nějak národní zvyk. Vysokoškoláci ho pijí během zkouškového, děti místo Capri-Sonne a streameři (a to je to pro mě jako člověka se vkusem snad to nejhorší) při každém svém lajvku. Obecně se mi vybaví hned první věta malými písmeny na každé plechovce energiťáků, kde stojí, že se doporučuje pít pouze při velké fyzické, převážně sportovní zátěži.
To mi teda řekněte, co je tak náročnýho na tom, když se stokilový týpek vyvalí v té nejpohodlnější židli, co doma má, jednu ruku dá na klávesnici, druhou na myš (pokud nehraje závodní hry, v tom případě si druhou ruku dá jak El Bunda). Jedinou energii tak kromě soustředění na hraní vydává, když jednou za čas musí polknout hlt toho energiťáku, zatímco s postavičkou na obrazovce právě oběhl dokola třikrát mapu a postřílel iks teroristů.
Jednou se mi snažil někdo namluvit, že samotné soustředění bere hrozně energie. S tím souhlasím, taky se občas musím někdy trochu soustředit. Jestli se mi ale někdo chce pokusit namluvit, že během dvě a půl hodinky sezení u počítače spotřebuje tolik energie, že prostě si těch pět deka cukru v plechovce musí dát, zatímco támhle frajer uběhne za stejnou dobu půlmaraton, je šeredně na omylu. Vlastně se ani nedivím, že nás geeky má široká veřejnost za obézní brýlaté umaštěnce, kteří na sebe nedokážou natáhnout triko, pokud na cedulce nemá před písmenem L alespoň dvě X. A streameři tenhle způsob života jen podporujou.
