Demake Bioshock Infinite aneb jak by se ještě dneska dal využít Game Boy
Často se tu bavíme o rymejcích her ze staré generace konzolí. Ve zjednodušení se jedná o vylepšený port pár let staré hry do dnešní podoby, aniž by se změnila hratelnost. Vlastně je to v principu to samé, jako kdyby vám někdo vyměnil ojetého Rapida za nového, který by měl ale pořád čtyřkvalt. Nebo kdyby někdo vaši čtyřicetiletou drahou (a těžkou) polovičku vyměnil za naprosto totožný mladší model této dámičky, ale pořád neuměla vařit.
Vývojáři tak často chtějí ukázat, že už před lety vycházely hry, které dokážou oslovit ještě dnes. Nebo chtějí dát možnost zahrát si exkluzivky z bývalé generace i novým hráčům. Zářným takovým příkladem je kolekce Uncharted. Navíc z finančního hlediska je úprava stávajícího titulu do nového kabátku rozhodně levnější než vývoj pokračování. Že občas ale fullHD a detailní textury nejsou vše, dokazuje pak třeba třetí díl God of War.
Čemu ale zatím není věnována moc velká pozornost, jsou takzvané dymejky. O co se vlastně jedná?
Recenze podle Papírka:
Demake (dymejk) je název díla, který splňuje přesný opak rymejku. Místo lepší grafiky a stejné hratelnosti a ovládání je naopak vše shozeno na minimum. Taková hra pak vypadá, že se na pultech prodávala v době, kdy se stály fronty na banány, a rozjet by se dala i na stařičkém Commodore 64.
V praxi se ale často jedná jen o videomontáž a samotná taková hra vůbec neexistuje. Pro ty z nás, co originál znají nazpaměť, je ale taková sonda na dřeň hratelnosti skvělým pošťouchnutím, abychom si zahráli originál znova. Tak schválně, kdo z vás by si třeba tuhle předělávku Bioshock Infinite nechtěl zahrát třeba na Game Boyi: