Čerstvé dojmy z Playstation Nation 2014
Výstava v područí Sony, která slibuje před sedmdesát systémů Playstation pod jednou střechou Galerie Mánes a možnost zahrát si dosud nevydané tituly, přilákala i takové asociály, jako je naše redakce, z našich doupat na denní světlo. Díky tričkům s infantilními motivy, kvůli kterým na nás někdy náhodní kolemjdoucí hází opovržlivé pohledy a odpadky, jsme zapadli mezi ostatní dorostence ve věku mezi „Mami, hrozně mě bolí břicho“ a „Stejně si tu omluvenku můžu napsat sám“ a je jedno, že jeden z nás má už vlasy prorostlé šedinami, další plnovous a poslední nastupující senilitu.
Galerie Mánes není právě rozlehlou budovou a tak nás zajímalo, jak do ní pořadatelé narvou sedmdesát konzolí společně s televizemi, reklamními bannery a hosteskami. Odpovědí na neřešitelné dilema je konzole Playstation Vita, která tvořila skoro polovinu hratelných systémů. Tu jsme přenechali dětem a dětinským dospělým a za doprovodu krutého pohledu čtyřicetikilového sekuriťáka se přesunuli k Playstation 4 systémům.
Rozebírat vlastnosti Playstationu 4 by bylo na jeden celý článek. Osobně musím vyzdvihnout ergonomii Dualshocku čtvrté generace, která mi přijde bezchybná. Bohužel z krátkého hraní tolika titulů po sobě celá naše redakce zjistila stejné nepříjemné dojmy. Prvním problémem je zdlouhavé načítání úplně všeho. Vím, že by mohl někdo namítnout, že systém se právě prolouskává x gigabajty dat, ale to mě jako hráči, kterému jde čistě o herní zážitek, je úplně u ctěného rekta. Pokud systém musí zpracovávat obrovské množství dat, má do něj výrobce dát hardware, který to bude umět. Pomalý disk? Tak do něj měli dát SSD. Raději bych si připlatil, než abych po smrti v každé hře čekal půl minuty, než se mi nahraje poslední checkpoint. Dvakrát déle se musí čekat, pokud byla skoro každá hra v hlavním menu a zadali jste novou hru. Za tu dobu bych stihnul udělat si jídlo, obšťastnit manželku a najít hračku v synových cereáliích. Navíc v hale, kde vám dýchá na krk další geek, který si hru chce zkusit po vás, je přešlapování a zírání na loadingovou obrazovku trapnější než u uprdnutí si v prostředku hromadné dopravy.
Dalším a zdaleka NEJVĚTŠÍM problémem, který Playstation 4 podcenil, je klesající framerate. Průměrný hráč si možná nepřipustí, že by jeho nová konzole mohla nestíhat, ale pravdou je, že některé herní kousky (pozdravujeme Until Dawn) mohly mít kolem 20FPS po celou dobu hraní, aniž by se na obrazovce dělo něco zásadního. Takhle ne, dámy pánové.
DRIVECLUB
První hra, u které jsme se zastavili, abychom si alespoň představili, jaké to je mít řidičský průkaz. Graficky hra vypadá perfektně a to jsem měl čest si zahrát beta verzi The Crew na PC. Po prvním závodě mi ale reakce auta začala být podezřelá.
„Protože ti to jede jen ve třiceti snímcích za vteřinu,“ zamudroval HermanCZ a pohybem baseballového nadhazovače odložil ohmataný Dualshock zpátky do stojanu. Další až smutný moment nastal, když jsem nezvládl zatáčku a moje Ferrari vylétlo ze silnice na trávník, odkud se odrazilo od neviditelné překážky jako policejní obušek od hlavy extrémisty. Proč sakra tedy nejsou podél celé tratě svodidla, když vývojáři nechtějí hráče pustit mimo silnici?
Jinak mě potěšil realistický pohled z kabiny a různá přetáčivost aut.
