RECENZE: Batman: Arkham Knight

16.10.2016 16:12

S některýma hrama je to jako s rumem. Zatímco většina je po vydání asi jak náš tuzemák, který se dá konzumovat víceméně okamžitě poté, co se nechá okoštovat potenciálnímu budoucímu slepci, jiné hry potřebují čas, aby dozrály. Poslední díl čtyřdílné trilogie (pokud počítáte prolog Arkham Origins, který ani nedělalo studio Rocksteady a na výsledku je to znát) měl totiž tolik potíží, že hned se prostě nedal hrát. Hru trápila spousta bugů, technická nedodělanost a špatná optimalizace a to všechno dohromady zejména na PC. Proto po vyzkoušení a zjištění, že se opravdu jedná o nehratelný kousek, nechal jsem si Steamem vrátit peníze a na hru raději zapomněl.

Náhoda ale tomu chtěla, že až po roce od vydání, kdy se začíná řešit remake předešlých dílů, dostala se mi do mechaniky PS4 verze, která po nastahování hromady patchů slibovala nerušený zážitek. V obleku netopýřího muže jsem si tedy potřetí, vlastně počtvrté vydal do Gothamu, abych ho za jedinou noc zachránil.

Jedna noc je totiž přesně doba, během které se hlavní děj odvíjí. Scarecrow (kdo na něj zapomněl, jedná se o toho pošuka s pytlem na hlavě a pilinama v ní) má v rukou nový plyn, který intixikovaným způsobuje halucinace a nutí je se vzájemně pozabíjet. Že jste tuhle myšlenku už několikrát slyšeli? Jasně, hned i mě napadá například špionská akce Kingsman. Úvod hry je tedy dost laciný a to neberu v potaz, že mizí i Batmanův nemesis Joker. Na co se tedy vlastně po prvních pěti minutách úvod vůbec těšit?

Naštěstí příběh nestojí jen na chlápkovi s pytlem na hlavě, protože se k němu připojuje nový záporák s přezdívkou Arkham Knight, který o Batmanovi ví tolik informací, jako kdyby snad měl permanentní přístup k růžovému deníčku netopýřího muže na nočním stolku. Tím pádem je vždy o krok napřed a počítá se všemi Batmanovými gadgety a zná jeho strategii.

Jak ukázal titul Origins, bylo potřeba posunout hratelnost dalším směrem. Boj, který v podstatě závisel na mačkání dvou tlačítek, z nichž jedno znamenalo útok a druhé vykrytí přicházejícího úderu, si mezitím osvojilo dalších pár her a tento styl tak už nemá čím překvapit. Stejně tak jsou na tom netypýrovy hračky.

Novinkou pro závěrečný díl je tak samotný Batmobil, který slouží nejen jako přesunovač z bodu A do B, což je stejně víceméně nuda oproti efektivnímu a zejména efektnímu plachtění. Hlavní devizou batmobilu je totiž boj a řešení hádanek. Podržením jediného tlačítka se totiž z gotického auta stane tank, který se může pohybovat všemi směry a střílet z kulometu a kanónu. Nezmizel ani RPG strom schopností, v němž můžete nově i batmobilu vylepšovat atributy a občas vás kontaktuje Lucius, což je technik Bruce…. ee… Batmana a nabídne vám jedno ze dvou nenávratných vylepšení. Batmobil má taky ale jednu negativní vlastnost, která byla jasným záměrem vývojářů, v principu je ale celá špatně. Jak postupujete příběhovou částí, občas potřebujete využít některou z vlastností batmobilu, ať je to zničení strážných věží či využití jeho tažné síly při strhnutí zdi. Části Gothamu jsou ale spojené zvedacími mosty, které jsou na začátku hry překvapivě zvednuté. Abyste je dostali dolů a batmobil na druhou stranu, musíte plnit vedlejší mise, které v tu chvíli ztrácí význam slova “vedlejší”.

Co se týče samotného netopýřího muže, jeho vlastnosti se o moc dále oproti předešlým dílům neposunuly. Jen boj je rychlejší a méně přehledný než dříve. Využívání předmětů během boje a k tomu (občas nevyhnutelná) možnost na dálku ovládat batmobil jen tlačí do pocitu, že člověk musí být klavírní virtuos, aby měl jistotu nad tím, co dělá. Nedejbože když se ke hře třeba dva týdny nedostanete, hrajete mezitím něco jiného a nezbyde tak nic jiného, než si ovládání znovu osahat.

Co naopak udělalo mílový krok vpřed, je grafická stránka hry. I když vše má svou cenu a dlouhé loadingové obrazovky jsou často skryty do podoby podezřele dlouho klesajícího výtahu, je to cena, kterou jsem ochoten rád přijmout. Pokud o návrat ke hraní Arkham Origins po dohrání Arkham Knight je jako vrátit se k programu malování ve chvíli, kdy plně umíte s Photoshopem. I na PS4 je vše neskutečně detailní, celé město je po dlouhém loadingu plně přístupné, a i když člověk občas narazí na doskakování textur, neustálé efekty deště, odrazů, hrátek se světlem ho donutí odpustit. Navíc celá hra se oprostila od temného zasazení posledních dvou dílů a vrací se ve své komiksovosti ke kořenům herní jedničky, i když pestře zvolené barvy společně s designem ve mně často evokovaly vzpomínky na film Batman a Robin, na oblek s bradavkama a modrýho Arnolda. Atmosféra tak oproti aktuálním filmům ztrácí na hloubce a surovosti, což výsledný dojem vůbec nekazí a vlastně nám tak hra neustále připomíná, že tohle je přece vymyšlený superhrdina ve vymyšleném městě a je my ho můžeme ovládat a dát tak mu moc Gotham zachránit.

VERDIKT:
Nebýt hmatatelně zkráceného data vydání a tedy nehratelnosti v počátečních měsících prodeje, mohla Batman: Arkham Knight být i na bednách mezi hrami roku. Potíže s kompatibilitou ji ale srazily a nebýt konzolových verzí, dalo by Rocksteady ránu pod pás hernímu průmyslu a ukázalo by, jak zmršit celou sérii jediným dílem.

Kdo tedy sáhne po konzolové verzi, objeví, že oproti minulým dílům je Arkham Knight v mnoha ohledech lepší, rozsáhlejší, ale stále s tím stejným soustředěním se na detail. Batmobil, který měl být hlavní novinkou, nikterak nepřekvapil, a tedy pokud vás již minulé díly nebavily z důvodu stereotypní hratelnosti, Arkham Knight se vyhněte. Pokud naopak netopýřímu muži fandíte a jste majiteli konzolí, jedná se o kvalitní rozloučení s herní sérií.