Android: Angry Birds Epic
Éra naštvaných ptáků nás minula přibližně před dvěma lety. Vyznačovala se zejména tím, že vše, co nemělo křídla nebo zobák, bylo out a v Albertu nic bez těchto prvků nešlo ani sehnat. Osobně se divím, že vložky Always nevyhlásily revoluci a na jejich produktech se nezačaly vyskytovat obrázky zelených prasátek.
Jak čas ubíhá, snaží se autoři o to, abychom na opeřence vystřelené z praků nezapomínali. Když začala opadávat vlna dalších a dalších levelů s cílem zničit protivníkovu pevnost s minimálními rozdíly, přišel titul Angry Birds: GO, tedy autíčka alá Mario Kart jen s tím rozdílem, že pojem mikrotransakce nabral nový směr, když nejlepší dopravní prostředek v něm stál přes dvanáct stovek! Znám temná zákoutí Prahy, kde za slušnou jízdu dáte stejné peníze a ani k tomu nepotřebujete auto a odcházíte s pocitem naprosté ignorace okolí, což nevěřím, že by mi tohle autíčko dokázalo způsobit.
Dalším odvětvím, které začíná slavit na platformě Android svých patnáct vteřin slávy, jsou tahové strategie, a to by v tom musel mít Obama minimálně dva prsty, aby toho ptáci ihned nezneužily. V základu o hře nejde říct nic moc nového. Pokud jste hrály před pár měsíci South Park: Stick of Truth, jedná se o stejný systém, jen se při něm neprdí. Procházíte malou mapičkou se svými několika figurkami, na každém rohu na vás čeká zápas s prasátky a za každý vyhraný získáváte odměny. K tomu máte po několika hodinách hraní na výběr z několika postaviček, který má každá svůj klasický útok, poté jeden speciální a jeden ultra mega krutopřísný prase-na-sračku útok, který můžete využít jen ve chvíli, kdy se vám ve spodní liště během boje nabije chilli paprička, protože každý mexičan vám potvrdí, že největší krátkodobou sílu vám dodá jen ona, ale taky redbull, panák whisky, silný kafe, kopanec do varlat, urážka vaší mámy a tak dále…
Vše ve hře je tak vyumělkované, že to má působit roztomile. Buď mě v dětství týrali, nebo mě ve svých dvaadvaceti dohnala senilita a já zapomněl, co to vlastně roztomilost je. Většina videí a útoků je vytažená do absurdna jen proto, aby bylo vidět, jak jsou vaše postavičky super. Naproti tomu protivníci jsou pořád stejní a mají navíc speciální útoky, které vás spíš štvou, než aby vás to nutilo k vymýšlet novou strategii boje. Kdo kdy slyšel o panáčcích, kteří vždy po dvou kolech vstanou z mrtvých nebo místo nich přiběhnou další? To snad napadne každého retardátora, že je potřeba zabít ty ostatní a až pak jít do těchto. Dobře, mě osobně to napadlo až po dvou minutách urputného boje. Na(ne)štěstí při prohře, tedy při smrti všech vašich panáčků vás hra odmění menší pozorností ve formě lektvarů nebo materiálů na výrobu zbroje a můžete hrát dál. Počkat, odmění? Ano, čtete správně.
Samozřejmostí jsou mikrotransakce, bez kterých by hru zadarmo dal jen idiot. Můžete si koupit cokoliv od lektvarů až po materiál na výzbroj, ale není to třeba. Ve hře je spoustu bonusů za shlédnutá videa nebo daní lajků na facebooku. Tím se dostávám k problému, který je s tím spojený. Hra nejde bez připojení k internetu. Je to z důvodu načítání právě těchto videií, takže ve výsledku po hodince hraní máte o 30mb kratší cestu ke svému FUP. Za tuhle zrůdnost bych nejraději přiškrtil některého z vývojářů LAN kabelem nebo ho posadil na anténu od mého wifi routeru, aby si uvědomil, že tohle se prostě nedělá.
Co naplat. Pokud máte vysoký FUP a tíhnete ke strategiím ve stylu Heroes, může vás Epic provázet každou jízdu autobusem, protože se jedná o jednu z her, kde si dáte pár zápasů a bez většího hráčského uspokojení na další zastávce vystoupíte.
Testováno na: Samsung Galaxy S2
Cena: ZDARMA
Ke stažení ZDE
67/100
By Papírek