Advanced Warfare
Typ: FPS
Verze: PC, PS4, XBONEm PS3, X360
Datum vydání: 4.11.2014
Lokalizace: EN
Recenzocaná verze: PC, X360
Ždímání válečných stříleček nezná mezí. Vkus 2. světové skončil se sérií Modern Warfare stejně rychle jako kvalita popu narození Miley Cyrus. Trilogie skončila zabitím hlavního záporáka (jak jinak), zatímco kapitán Price si dál kouřil svůj doutník. Bylo jen otázkou času, kdy po průměrném dílu Ghosts a podle mě naprosto nepovedeném Black Ops II přijde další (kolikátý už sakra?) restart série s názvem Advanced.
Voláních dutých dospělo tak do další fáze své (d)evoluce. Protože každoroční výblitek řádně natrávených Usámových střev a Husajnovou omáčkou al-kajda začal ubírat na kvalitě, rozhodlo se studio SLEDGEHAMMER porozhlédnout se u konkurence a do oka jim padl Titanfall. Zatímco v Modern Warfare jste okrajově využívali hight-tech military techniku, v Advanced si někdo osvícený sotva 40 wattovou žárovkou uvědomil, že každý správný voják musí přece skákat, jak nadřízený píská. A bohužel to vzal doslovně.
Novinkou je tedy exoskelet (zdravíme Crysis), který ve dvou provedeních vám dovoluje využívat svoje futurky. Na začátku každého levelu pětihodinové kampaně vám předurčí, který oblek budete mít. Opět se hlásí o slovo efekt náhodně odhalených ňader, u kterých víte, jak vypadají, co umí, ale hrát si s nima nemůžete. Platí to zejména v případě, kdy si v tutoriálu zkusíte ovládat kvadrokoptéru s pocitem, že ji můžete využívat kdykoliv stejně jako Postal Dude svoje hasící nádobíčko, a až později si s bolavým srdíčkem uvědomíte, že je to možné jen v předem vybraných sekvencích.
Jeden z exoskeletů zas umí skákat, má přídavný štít, zatímco druhý disponuje krátkodobou neviditelností a umí uhýbat do stran. A pak je tu jeden extra testosteronem nasáklý superfofrkripl oblek, který kromě raket a skoro nezničitelného pancéřování se neumí akorát předělat na Camaro a z kufru vyprdnout Megan Fox.
Z dějového hlediska konečně opustíme všechny teroristy z východu a zlé Rusáky s vodkou v jedné, kalašnikem ve druhé ruce a zmrzlou nudlí u nosu. Na scénu přichází armáda žoldáků ATLAS s Kevinem Spaceym v čele. Ano, zpracování mimiky je pro líné animátory taková práce, že si raději najmou tým od motion capturing a zaplatí si filmovou hvězdu. Protože hlavní hrdina je bezruký ňouma, který sotva kvákne „Ano, pane!“, působí kontrast mezi nimi až směšně. Opět se tak dostáváme do situace vojáka, který slepě plní každý rozkaz. Příběhově se tak jedná o průměr, i když zvraty tu jsou, ale překvapení se nekoná.
Stejně tak těžko překvapí hratelnost, která plní svou funkci, ale na střední obtížnost jsem za celou hru zemřel asi 3x, za což nemůže můj vysoký skill na levelu “ultranerd“ (i když bych si to moc přál), ale absence přestřelek. Cože?! Opravdu si z vás nedělám čokovoko. Krátká sotva desetiminutová akční část střídá klasický nápis „follow“ a stejně dlouhou dobu strávíte pohledem na posterior parťáka, který nejde ani předběhnout, protože má o ruku navíc a tím pádem jen on ovládá moc skriptu otevřít dveře. Když už se ale ke střílení dostaneme, nedá se nic vytknout. Pár futurek příjemně osvěží repetitivní tisknutí spouště a výběr z několika druhů granátů přímým naprogramováním při odjištění je podle mě nejlepší nápad za poslední 3 díly série COD.
Navíc některé zbraně (a jeden z granátů) má schopnost zobrazit profil nepřítele i za překážkou, což ve spojení s průstřelností některých objektů je dalším pomyslným vedením za ručičku. Úsměvné pak je, že většina nepřátel stejně nadpřirozené schopnosti asi nemá.
Z grafického hlediska je znát kvalitativní skok. Oproti Ghost, kdy byly next-gen teprve na rozjezdu, si AW může dovolit vytáhnout všechna esa z rukávů, nohavic, kapes a podvazků. Nejde ani tak o kvalitu textur, které by mělo být standardem, jako o nasvícení scény, efekty střelby, výbuchů a animace. Ochuzeny jsou opět logicky old-gen konzole, kde si kromě horších textur musíme rozloučit i se všemi efekty. Osobně nedoporučuji si zahrát Ghosts po dohrání AW, protože grafický skok směrem ze srázu nejnovějšího dílka je více než znatelný. Opakuje se tak stejně tah jako u Horizon 2 (recenze zde). Prostě, i když by konzole zvládla víc, lepší vše ořezat a se slizkým úsměvem pána stojícího před školkou s pytlíkem hašlerek upozornit hráče na next-gen verzi a PC.
Mulitplayerová stránka hry jde mimo mě. Po vyzkoušení několika map jsem teprve začal objevovat všechny možnosti řezničiny pro více hráčů, i když jsem si víc než řezník připadal jako čuník na jatkách.
Suma sumárum tu máme další díl, který slibuje revoluci, která je skrytá v několika příjemných vylepšeních. Ty ale nemůžeme používat vždy. Délka singlu je stručně řečeno na pi(ka)ču a znovuhratelnost v podobě sbírání notebooků je podle mě velice malé lákadlo. Mini RPG prvky za nasbírané body mezi každým levelem nestojí ani za řeč. COD se tak pokouší být oponentem Battlefieldu, který je převážně o multiplayeru, což mi k COD nesedí.
72/100
by Papírek