#16 Herní notebooky neexistujou!

21.01.2016 23:12

Nedávno za mnou přišel kamarád, že si koupil nového herního kompa. Se zvednutým jedním obočím (víte, jako to dělá The Rock) jsem koukal, jak sahá po své brašně, a už jsem věděl, co přijde. Do poslední chvíle jsem doufal, že vytáhne jen leták, vytisklou fotku nebo objednávkový list s komponenty. Ale ne, tohle ne! Hlavně, že jsme si spolu sedli minulý týden a já ztratil hodinu mluvením o kvalitách stolního PC. Úplně zbytečně jsem se před ním rozpovídal o rychlejších harddiscích, kvalitách grafický karty velikosti Bible, o správné cirkulaci chlazení v bedně a jednoduchosti výměny komponentů.

A co on pak udělá? Nakráčí do Datartu nebo podobného obchodu, kde se to samozvanými experty na všechno, co má zástrčku na jedné straně a spotřebitele na straně druhé, jenom hemží. Někdo takhle vysoce pověřený mu doporučil notebook za 25k, protože je přece ve slevě, takže kdyby ho hned nekoupil, nejspíš by ho hned zítra museli rozebrat na součástky a skončil by v křemíkovém pekle.

Takže přede mě kamarád pokládá tři kila něčeho, co podle jeho slov (tedy dobře naučených reprodukovaných slov obchodníka) ho bude bavit další tři roky. Jak může obchodník tohle říct? Sakra notebook není auto. U auta nikdo v příštích třech letech asi nevymyslí žádnou revoluci (i když hoverboard by se hodil) a pořád bude jezdit na čtyřech kolech, ženský ho budou dál při parkování oťukávat jak datel a teenageři si na něj budou dávat sportovní výfuky, protože není nic tak sexy jako 40kW motor, jehož 100 decibelů slyšíte už dva bloky předem.

Ale počítače? Zrovna v době, kdy se na scénu dostává DDR4, Windows 10 chtějí ukázat, co zvládne DirectX12/Mantle, a 4K s stává čím dál víc oblíbeným rozlišením? Přesně na tohle bych se zeptal, kdyby mi obchodník řekl, že tenhle notebook mě bude další tři roky plně k dispozici ke všemu, co bych si chtěl zahrát. Takovou větu bych se bál říct i o stolním PC za stejnou částku.

A stejně nechápu, kdo má potřebu koupit třikrát dražší a o polovic méně výkonný noťas, když by mohl mít na stejném místě bednu s pořádným monitorem. Někteří (tedy většina) říká, že je to kvůli mobilitě. Ale ruku na mezerník, kdo z vás hraje ve vlaku, v autobuse, v letadle, ve studovně některý z áčkových titulů? Na to je přece potřeba klid a pohodlí, což ani sedačky v dopravních prostředcích, ani sedmnácti palcový monitor nemůžou nabídnout.

Schválně jsem se prošel po několika studovnách, knihovnách a kavárnách, abych viděl, co na noťasech na takových místech lidi hrajou. A výsledek? Drtivá většina z nich hraje MOBA. Je jedno, jestli LoLko nebo Dota 2. Ani jeden z těchto titulů není extra náročný, aby na něj byl potřeba herní noťas. Neříkám, že není lepší mít silnější mašinu a zahodit strach z dropů fps. Sám jsem minulý rok dával dohromady počítač kamarádovi, který ho chtěl primárně na Euro Track Simulator. A jasně, že jsem mu do něj nedal komponenty podle doporučených hardwarových požadavků. Nejsem troll. 

A proč nakonec tenhle noťas skončil v mým deníku? Protože jsou tomu přesně tři roky a kamarád přišel s imaginárním brekem (věřím tomu, že kdyby byl o dva roky mladší nebo měl v sobě dvě promile, tak brečet bude). Roztřesenýma rukama ke mně přisunul tam samý, už mírně ohmataný noťas a dal mi zahrát jednu mapu Rainbow Six: Siege. Nutno poznamenat, že měl všechna nastavení na nejnižší v 800x600, což je rozlišení, nad kterým pohrdá i můj telefon, a stejně fps nešly přes třicet snímků a skoro polovinu času jsme byli pod deseti. A prodavač v Datartu? Ten dneska v zástěře baristy prodává kafe hipsterům v kavárně o dva obchody dál.

A jaké je z toho ponaučení? Nikdy nevěřte lidem, kteří by vám za dva roky mohli dělat kafe. Ne, počkat, to není ono. Už vím! “Herní notebooky“ neexistují a jedná se o praktickou ukázku oximorónu stejně, jako když řeknu “vousaté dítě“ nebo “fullHD na XBOX ONE“. Už chápete? To je dobře. Poroučím se.

PS: Přikládám pár gifů, ať vidíte, jaké emoce u vás takové herní mašiny můžou vyvolat.